Potkáváme Eminku. Je to fenečka, která uznává právo staršího, takže se ke Gari a Noře chová uctivě. Ne že by si snad lehla na záda a odhalila bříško, to dělá jiná fenka ze sousedství a Noru to rozčiluje a Gari je v rozpacích. Nicméně ten respekt tady je. K lidem je jaksi příchylnější. Zvláštní na ní je, že si dovede vždy najít zdroj namočení. V lese jich není příliš mnoho, ale zase ne tak málo – prostě, je jich dost, aby holka nestačila uschnout od jedné louže k druhé.

No a na půl cestě se o mě opře.

Zápověď

Už to tak bývá, že zkrášlovací akce vedou k omezování. Na jaře jsem na zahrádce vybudoval placákovou cestu. Je šest metrů dlouhá a vede od vstupní kádinky k brance vnitřní zahrady. O víkendu Ljuba vysypala kraje té cesty zeminou a osela trávou. No jo, ale jak to zařídit, aby destruktivní živly, jako je Gari & Nora, do čerstvě zaseté trávy nehamtaly?

Z bambusů jsem nařezal klacíky a ty jsme nastrkali kolem cesty a Ljuba je pospojovala provázkem (miluji slovo motouz) a výsledek je nepříjemně podobný zátarasům z první světové, jak na nich vždycky visí rozstřílená mrtvola (viz film 1917). Branku jsem zavřel. Pejskové moc nesmí ven, jen za dohledu nedestruktivních členů domácnosti.

Ano, okrašlovací procesy jsou provázeny omezeními.

Rozpolcenost

Bylo to trochu složité. Během dne jsem byl s pejsky třikrát na procházce. Na šestou hodinu jsem šel sám cvičit na Palouček – za Jirkou a Radkem, kdežto Ljuba měla nějaké povinnosti. Odcvičeno, vracím se domů a v místě zvaném U vrbiček potkám Gari a hned v závěsu běží Nora – Ljuba s nimi jde na procházku. Jenže středa je náročný den, kromě Paloučku máme virtuální Pivo – covidová tradice přenesená i do normálnějších poměrů, jež panují dnes. Šel jsem tedy domů, místo abych se přidal k procházce.

Nora byla rozpolcena. S kým má jít? S Ljubou, nebo se mnou? Ke komu ji váže loajalita?
Rozhodla se pro Gari. Ta rozpolcená není nikdy. Ta běží tam, kam se běží, a běží s tím, kdo běží. Což byla v danou chvíli Ljuba.

Kde svatý Petr nechal v mraku díru

Vzpomněl jsem si na svatého Petra… ten že dělá počasí. Opravdu jen autentičtí pamětníci vzpomenou na televizní meteo hlášení provázené legračními kresbami svatého Petra coby strůjce počasí: tehdy jsem se podivoval, že to komunistický režim skousl! To by dnes leckde neprošlo, jelikož by to uráželo city muslimských občanů. Tento svatý Petr teď vyvádí s počasím pravé divy. Ráno prší, pak vysvitne sluníčko, pak prší, pak je sluníčko, do toho je zima, chodím ve svetru. S pejsky vyrážím podle radarové mapy, co ji mám v mobilu. Je to, jako kdybych byl pilot bombarďáku. Číhám na radar, mračna se rozptylují, start!

A Nora s řevem vyráží z vrátek v patách Garině, ta běží rychleji a mlčky. Spěchám za nimi, oči upřené na radar. Dojdeme se suchými zády?

Zatím se to daří. Svatý Petře, žehnej vynálezci radaru.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena