Šlinc na hubě

Já to neviděl, všimla si toho Anna. Koukej, povídá, co to má ta Nora na hubě? A opravdu, má přes půl ksichtu flek. Že prý je to smůla ze stromu. Ono to vypadá, jako kdyby na sebe zvrhla pikslu s bezbarvým lakem, nebo tak něco. Zkouše jsem to očichat, nic jsem nevyčenichal. Pokusy umejt to byly marné. Že prý to odroste.

<p>Zatím to řeším tak, že to nevidím…

Návrat
Ljuba se vracela z výletu letadlem. Tradičně to řešíme tak, že ji jedu vyzvednout na letiště a beru s sebou pejsky. Ona se na ně těší, oni se těší na ni, je to velká radost při nakládání.

<p>No jo, ale zkomplikoval mi to flight radar. Pro sebe jsem si ho objevil v souvislosti s cestou Nany Pelosi na Tchaj – wan. Ljuba letěla z Vídně, sledoval jsem, jak trčí na letišti, rozebíral jsem to s Annou, že jako chudák trčí… a tak jsme to probírali, načež pinka SMS že letadlo z Vídně přistálo.

<p>Šup do auta a mazal jsem do Ruzyně. Na pejsky nezbyl čas. Přivezl jsem ji… a byla to velká radost při vystupování. Trochu jsem něco prošvih, ale radost zůstala a to je podstatné.

Konečně někdo chytrej

Odpoledne jsme byli na výletě v Průhonickém parku. Na hrázi rybníka Lobeška výjev: pejsek, pěkný statný vlčák, dole ve vodě, v tlamě klacek. Na hrázi jeho pán a lákal ho ven. Lákal, sliboval vyhrožoval. Pejsek vězel ve vodě.

<p>Divíte se mu? Gari s Norou proběhly kolem a nenechaly se inspirovat. Nehuply do vody.

<br>Divím se já.

Vlahý letní večer

Vlahý… sám nevím, co se tím míní. Hezký večer, teplo ale ne horko. Snad poprvé za sezónu jsme si po setmění vytáhli křesílka, Ljuba zapálila protikomáří smrdící svíčky a kochali se barvami hasnoucí oblohy. Matrácku pro pejsky jsme dali do mezery mezi křesílka. Jenže ani Gari, ani Nora nechtěly přijít.

<br>Nakonec přišla Gari a ulehla. Velmi nás potěšila. Seděli jsme, kochali se večerem. Jak jsme tak tiše seděli a Gari mezi námi ležela, přiletěl kos a sedl si mi za krk na opěradlo. Pak si všiml, kde se ocitl, pleskl mě křídlem a odfrčel.

>br>Gari vstala a odešla.

<br>Tady nebudu. Tady je to samej pták.

Tak co?

Sedím a píšu. Pracovnu mám v patře, Nora je dole s Ljubou, se mnou je v pracovně Gari na pelíšku. Ljuba dole volá:

<br>Kdo chce na procházku?

<br>Gari nic.

<br>Nové volání a Gari zase nic.

<p>Otočím se na ni a ptám se, jestli opravdu nechce na procházku.

<br>Nechápavě na mě kouká. Buď se píše, nebo se jde na procházku, co je tohle za pořádek?