Potkali jsme s Norou Jerzy. To je dávná kamarádka naší Nory, občas se nechá vyprovokovat k honičce na louce. Většinou ale svodům odolává. Je to důstojná dáma a alotria nechává mladší generaci.

Chvilku jsem si s jejím pánem povídal a najednou jsem si všiml, že má Jerzy něco červeného na čele. Že by se škrábla v lese? Pes se málokdy rycne do krve. Podíval jsem se pořádně a ejhle, Jerzy má na čele namalované srdíčko.

Vyslovil jsem podiv. A dostalo se mi vysvětlení.

"Já jsem zrovna něco maloval lihovým fixem a ona se motala kolem mě. No jo... Ono se jí po tom čele tak dobře maluje..."

Ano. Některým svodům nelze odolat.

Vykoledovala si

Ráno jsem vyvážel bio popelnici, to už jeli kolem s kukavozem, jezdí k nám jednou za dva týdny a odvážejí trávu a listí, zkrátka bioodpad. No a Nora proklouzla na ulici a běžela až na roh a tam se postavila a rozštěkala se na pána s pejskem.

Ona to normálně nedělá a až pak jsem se dozvěděl, že onen pejsek, přeněji docela velký pes a ještě přesněji docela velká černá rozježená fena, zkrátka, že je to její nepřítelkyně z Černík a když ji tak viděla upoutanou na vodítku, usmyslela si, že jí pořádně vynadá.

Což fungovalo do chvíle, kdy se nepřítelkyně pánovi vycukla a na Noru vystartovala.
Byl to úprk. Nora prchala, Rozježenka za ní. Vlekla zaseknutý naviják, ten skákal po asfaltu a hlučel a vypadalo to, jako by po ulici běžel Trepifajksl. Nora zaběhla na pozemek – a Rozježenka za ní!

Nora oběhla dům a to už jsem jednal, nasměroval jsem ji dovnitř a zavřel za ní dveře. Rozježenka se vynořila a to už tu byl její pán a polapil ji, pozdravili jsme se a pán s Rozježenkou šli dál po svých.

Vidíš, nemáš si koledovat, říkal jsem pak Noře. Ale jenom vlídně. Lekci jí dala Rozježenka, proč bych k tomu měl ještě přisolovat!

Dobrý den

Čemu všemu Nora rozumí? Všemu! Dá se s ní mluvit lidskou řečí a je to dialog, pravda, jednostranný, něco jako monodialog. Nicméně někdy přináší překvapení. Tak třeba, o víkendu byla u nás moje vnučka Dominika a to my si vždycky hrajeme na krám. Na stole v obýváku máme misku s leštěnými dřevíčky a to je jako zboží a já jako nakupuju a Dominka mi to jako prodává a nejvíc ji baví dávat slevy. Až bude sama nakupovat, nevíc ji bude bavit vyhledávat slevy. Nora leží opodál ve svém křesílku a podřimuje.

Když jsme hru zahájili, slušně jsem pozdravil:
"Dobrý den!"
Přišel jsme přece do krámu. No a Nora, ta se hned probudila a běžela se štěkotem vítat návštěvu!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena