Rušivý vliv mobilu
Dnes jsem strýce Podgera udělal hned dvakrát, díky mobilu. Měl jsem docela velký frmol, na oběd jsem se zastavil u pumpy Benzina v Holešovicích, koupil jsem si tam sendvič a petflašku limošky a stálo to mrzkých cca 70 korun. Sahám do šrajtofle a zazvonil mobil. Přijal jsem hovor a jen očkem jsem zahlédl, že mám v peněžence kilčo a pětikilo. Zaplatil jsem, pumpová krámská mi podala desetikorunovou a dvacetikorunovou minci a na pult položila dvě dvoustovky. Mechanicky jsem vše sebral a dal do peněženky a telefonoval dál.
"Pane," řekla mi tónem, který znamenal "ty vrahu", "vy jste platil stokorunou!"
Kouknul jsem do peněženky a vidím, ano, pětikilo v ní je a kilo zmizelo a místo něho dvě dvoukila. Omluvil jsem se a vracel jí ty bankovky.
"Platil jste stovkou," ječela. "A vzal jste si dvě dvoustovky!"
Nevím, zdali čekala moje harakiri. Kdybych byl zpěvák, který nazpíval platinovou desku, zpoza stojanu s pornočasopisy (nezbytná součást výbavy české benzínové pumpy) by se vynořil fotograf nějakého šajsblattu typu Pecka nebo jak se ty plátky jmenují a vyfotil mě. Naštěstí jsem nenazpíval žádnou gramofonovou desku, to je jedna z mála profesních činností na světě, kterou jsem nikdy nedělal.
Pak jsem byl na zámku Štiřín, kde jsem v kongresovém centru měl povídání o digitální fotografii z titulu mé pozice lektora Institutu digitální fotografie IDIF. Šel jsem se preventivně vyčurat a nad mušlí mě zastihl další telefon.
Pokud jste nikdy v tom centru nebyli, pak vězte, že je to podivuhodná stavba, připomínající spíš sochu než barák, kde všechno je zakroucené a zvlněné a pokryté mozaikami a mosazným plechem, všechno, dokonce i okolí zmíněných čurmušlí je mozaikové a dveře od hajzlu jsou též mosazné. Takže jsem dokonal své aniž jsem cokoli nepřístojného provedl a stále hovoře jsem vešel do předsíně, kde bylo patero plechových dveří, takže jsme zamířil k východu, otevřu, stále s telefonem u ucha vejdu, tam stály nějaké dámy a čekaly na čurací připuštění, ještě mi blesklo hlavou, jak je to ponižující, tohle dámské čekání na záchodě ve frontě, že se něco proti tomu nevymyslelo, přinejmenším, že není nějaká norma, kolik má být dámských míst na hajzlu, a jdu dál, načež dámy začaly vřískat:
"Jste na dámském hajzlu, pane!"
Nezbily mě.
Vysvětlil jsem jim, že jsem našinec, tedy jejichnec, anžto jsem feminista.

Divný stopař 2
V pátek jsem tu psal o stopaři, který stopovala mávaje cédéčkem. Několik čtenářů se domnívá, že by to mohl být tachograf a že dotyčný stopař mohl být řidič náklaďáku v nouzi, který tímto způsobem dával najevo příslušnost k cechu. Líbilo by se mi, kdyby to tak bylo. Lidi by se měli cechovně označovat. Kuchař by chodil v kuchařské čepici a novinář... já bych klidně přijal čepici s cípy a rolničkami.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena