Nora se narodila 2. května v chovné stanici Mešinská hájovna. Jméno jsme jí dali my, původně se jmenuje Nancy. Tatínek je Farro, maminka Lara, mezi jejími předky je i bratr naší Irisky, takže je to vlastně Irisčina praneteř. Od chovatelů manželů Drábkových jsme ji převzali v neděli ve tři odpoledne a od té chvíle zase máme pejska. Když jsme ji poprvé uviděli, vypadalo to asi takto:

Pan Drábek odkryl poklop štěněčího kotce a z něho doslova vybuchla smršť čumáků a plandacích uší. Noru jsem znal z fotek – všichni pejskové byli žemloví, jen Nora byla tmavě hnědá. Kdepak asi je? Snad nám ji někdo nevyfouk? Ale ne, byla mezi štěňaty, jenže byla nejmenší a jaksi nejmíň průbojná. Nervací pejsek, jaké štěstí, to bylo první, co mě napadlo. Mešinská hájovna je v Zalažanech, kousek od Chrudimi. Na dvouhodinovou cestu domů jsme si vzali přepravní klec a jak to vypadá, Noře zůstane jako boudička. V kleci se jí očividně líbí. Je samozřejmě vyděšená a vyjukaná. Tohle jsou naše první fotky, Ljuba ještě v chovné stanici, já před barákem:

No a první kroky na domácí půdě:

Noc byla klidná, jen párkrát Nora dostala škytku, jinak ale noc prospala. Ráno vyhlásila pasivní rezistenci po vzoru Ghándího a předstírala, že neumí chodit a že má hadrové nožičky. Nicméně splivla půlku misky a vydala se na průzkum obýváku. Zaujaly ji orchideje a pak vlezla do stojanu na kytku a nemohla ven, takže jsem ji musel vyprošťovat. No a teď po té první vyčerpávající zkušenosti spí v přepravce vedle mého psacího stolu. Takže jsme zase kompletní, Ljuba, já a pejsek.

Bluma
Pro první půlden pobytu v naší domácnosti se pro naši novou fenečku Noru ujal krycí název Bluma. Jako alternativu bychom mohli volit jméno Pecka, kdyby to byl pejsek, tak Pecivál. Bluma ležela ve své bedýnce na pelíšku a jen občas koukala ven – bez valného zájmu.

Někdy v jedenáct dopoledne do Blumy vjeli čerti a na pekelných ohních spálili všechno blumovství, takže po Blumě není ani stopy. Začalo to demolicí polštáře. Z bedýnky se ozývaly rány a pohled zvenčí naznačoval, že se uvnitř pere pět psů. Následoval výlet na zahradu. Pravda, do rozlohy Průhonického parku má naše zahrada daleko, pro Noru je zatím až příliš veliká. Objevuje ji statečně a postupně rozšiřuje poloměry zkoumání.
Inu, není to žádná Bluma.

Pod dohledem filosofa

No a tady je záznam prvního probíhání po zahradě.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena