Iriska umřela, je to víc než měsíc, a došlo na nejhorší, je to tu samej kocour.
Tuhle se jeden špacíroval po hřebeni té nové zdi, co jsme na podzim postavili (a odskákala to elektrika, jak jsem o tom onyndo psal). Sníh je poťapičkovaný a včera se jedna ušatá hlava šmrdolila těsně u prosklených dveří na terasu.

Ubylo ptáčků na krmítku? To je zřejmé. Nejsem si jist, zdali za to kočky můžou. Rozhodně ale je koček víc a ptáčků míň.
Těžko dělat vazbu na Irisku. Ona moc po zahradě neběhala, nejraději ležela na pelechu u oněch dveří, za nimiž se objevil ten ušatec, a přísně hleděla ven.
Třeba ji ty kočky cítily.
Třeba je nějaký sprej s psím aroma? To by bylo super, mít psa ve spreji!

Sám sobě psem
Ano, je to tu samej kocour. Stahují se k nám, protože krmíme ptáčky, a ty potvory si snad myslí, že je živíme jenom proto, aby je oni mohli chytat! Vylíčím, jak daleko to došlo:
Seděli jsme v pátek večer v obýváku a sledovali program TV Zvole, tedy dívali jsme se do plamenů hořícího krbu (nejlepší program, věřte mi!) a najednou - ušatá hlava. Venku na terase kocour a poškleboval se nám! Vstal jsem a kocour jen popoběhl. Vyšel jsem tedy na terasu. Opět, kocour poodešel a snad jako naschvál se posadil pod krmítko. A zase se poškleboval. Tedy, byla tma, neviděl jsem mu do padoušského obličeje, ale řekněte, co jiného mohl dělat? Poškleboval se.
Pokusil jsem se sebrat sníh a udělat z něho kouli. Sníh je zmrzlý a koule se z něho udělat nedá. Tak jsem v popudu náhlé inspirace klesl na všechny čtyři, skákal jsem a štěkal!
Mělo to efekt. Začal štěkat sousedovic vlčák Cid a po něm půl tuctu dalších psů ze sousedství.
A co myslíte, ten kocour?
Ten se poškleboval určitě!
Pokud ovšem neumřel smíchy, ale to bychom ho pod krmítkem našli ráno tuhého.

I já, Brute
Ano, i já jsem podlehl svodům světa a přecházím od obyčejného mobilu bez operačního systému ke smartfounu. Mám HTC Desire, včera jsem mu nabil baterku a dnes odpoledne po práci, až budu mít klid, ho začnu zkoumat. Nedbal jsem varování mého přítele Jiřího Knébla a jeho milé ženy Haničky (Woleschko), že vše, co se budu snažit tam vykonat, sice lze, ale s mírnými obtížemi. Více méně totéž mi říkal můj další přítel Jan Březina. Láká mě napojení přístroje na Google. Jsem vyznavač Google, pro mě má internet ten pravý smysl až poté, co přišel Google a myslím, že budoucnost leží tam někde v tom směru, kde leží Google. Ale uvidíme, podám zprávu, zvláště pokud se vynaskytnou nějaké podgerovské legrační situace.

No, ona jedna legrační situace už nastala.
Já kolem toho HTC brousím už delší dobu. Zašel jsem do Datartu v Arkádách a tam mi ho ukázali. Pak jsem o věci dva týdny přemýšlel, zvažoval tak či onak a rozhodl jsem se, že si ho koupím. Bylo mi ale trapné jít českou cestou, tedy nechat si od prodavače v kamenném obhodě vše vysvětlit a pak si to koupit na netu. Vrátil jsem se do Arkád, a oni Desire HD neměli.
Příští pokus jsem učinil v Datartu na Novodvorské. Tam ho taky neměli, ale prodavač zkoumal počítač a řekl mi, že mají v centrálním skladě šest kusů. Pak pronesl větu, které jsem nejdřív nerozuměl:

"Jděte si támhle ke kase zaplatit a my vám ho objednáme."
Musel jsem si tu myšlenku nechat dvakrát zopakovat, než jsem pochopil, že si ze mě nedělá srandu a že opravdu chce, abych vytlačil čtrnáct litrů a pak šel domů a čekal týden, až mi milostivě pošlou SMS, že si smím přijít pro zboží.
No tak jsem šel domů, přes Heureku jsem si našel internetový obchod a včera mi zboží přišlo - o tři tisíce levnější. Ani jsem ty peníze neměl, nečekal jsem, že to pošlou tak brzy, jenže u PPL můžu platit kartou, tak se i stalo.
Je to vlastně trochu podgerovská historka, ale v roli popleteného strýce Podgera nejsem tentokrát já, ale Datart.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena