Je to až kupodivu, jak rychle si člověk zvykne na jarní počasí. Sluníčko, teplo. Krokusy začaly vystrkovat fousy. Každé ráno jsem zašel k našemu vilínu, to je ten podivuhodný keř, který kvete mezi prvními a okrášlí se droboučkými žlutými kvítky a vydrží se jimi naparovat mnohdy i měsíc, šest neděl, než vyletí včely. Vilín hluboce spí. V googlu jsem si vyhledal, jak to bylo v jiných letech. Stačí napsat vilín site:hyena.cz a je to jasné. Vilín málokdy kvete v lednu, zpravidla až v únoru, někdy až po dvacátém.
Takže je zase zima, napadl sníh či snížek, tenký příkrov, na sněhuláka nestačí. Ale tmy ubývá a tohle postupné ubývání nás vede k optimismu.
Zároveň k trpělivosti.

Test inteligence
Já si tedy myslím, že nejtěžší test inteligence klade život sám, ale budiž, existují i formální testy inteligence a včera večer jsem jeden takový spustil na webu. Jestli prý jsem chytřejší nebo hloupější než naši politici. No, tohle vím velmi dobře. Samozřejmě jsem hloupější. Kdybych byl chytrý jako oni, sám sobě bych určoval plat, který mi půjde z veřejné kasy, měl bych imunitu do konce života, platili by mi trojnásobné náhrady na cestování a tak podobně. Jelikož na tohle nedosáhnu, jsem prokazatelně hloupější. Nicméně věc mě zaujala a začal jsem to zkoušet. Otázek bylo třicet, nejdřív obrázkové, pak přišla čísla a když ta čísla začala být trojciferná, dělaly se mi mžitky před očima, takže jsem to všechno odklikal náhodně. No a nakonec mi pogratulovali a vyzvali mě, abych poslal esemesku ve tvaru ADA BRN na číslo 9000999. Že potom dostanu na mobil nějaký kód a ten mám napsat o okýnka zde.

U Joviše! Není tohle ten test inteligence? Že někdo zkouší, jestli jen tak hodím na síť svoje telefonní číslo a pošlu někam SMS, která bude stát iks peněz?
Děkuji, odcházím. S mizerným IQ zavázaným do uzlíčku, jako když si Honza nesl buchty od maminky.

Jak je to s tou statečností
V sobotu pořádalo Muzeum vojenské techniky manželů Janouškových ve Smržovce u Tanvaldu výjezd tanků a ukázky bojování. Více o tom zítra. Když jsem tam ráno jel, poslouchal jsem BBC a tam vysílali rozhovor s ugandským žoldnéřem, který slouží pro Američany v Iráku. Volně budu reprodukovat:

„To víte, Američani nedovedou bojovat. Samá helma a neprůstřelná vesta a pancíř. To my v Ugandě válčíme od deseti. My se smrti nebojíme. Proč se bát? Ať se bojí ti proti nám. Kdo se bojí, nemá být voják. Armáda která se bojí, není k ničemu. Zbraň mají dát jenom těm, co se nebojí.“
„To je ale život, válčit od deseti. Co takhle se usadit, mít rodinu...“
„Já ale mám rodinu! Jsem ženatý.“
„A kdepak je vaše žena?“
„No přece v Ugandě.“
„A co tomu říká, že tady válčíte v Iráku?“
„Boha! Ta to nesmí vědět, já jí řek, že jezdím v Keni s náklaďákem!“

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena