Vše je zaznamenáno, vše promyšleno... Dva příklady.
V úterý Ljubu, Dominku a mne vzali naši přátelé Knéblovi se svými dětmi hrát hru "Hledání pokladu magistra Kellyho". Bylo to úžasné dobrodružství, hledali jsme dopisy magistra Kellyho, plnili úkoly - a mimo jiné ten jeden úkol spočíval v tom, že se mělo jít k pekaři a tam převzít další dopis. Bylo to úžasné.
V pátek Dominka povídá:
"My jsme měli jít k pekaři."
"Ano, a tam převzít zprávu. Vždyť jsme tam šli a zprávu převzali!"
Pohled studených očí.
"Jenže nám ji dala pekařka a ne pekař!"
Ano, v pekárně byla prodavačka... Tak tohle jí leželo v hlavě od úterka do pátku!
Druhý příklad. Chtěla, abych jí vyprávěl pohádky, které mně vyprávěl tatínek, když mně byly čtyři roky. No, pamatuju si rámec, nikoli detailní obsah. Rámec spočíval v tom, že ke mně večer přijede profesor Piccard s trpaslíčky a vytáhne mě z postýlky a vezme mě na různá dobrodružství. No a když jsem večer v sobotu vezl Dominku domů, vyprávěl jsem jí Piccarda. Samozřejmě jsem improvizoval a vymýšlel jaksi za pochodu. Že přiletěl profesor Piccard s trpaslíčky a naložil mě do letadla a odletěli jsme do pouště řešit záhadné mizení velbloudů. Našli jsme karavanu a najednou, jeden velbloud zmizel. Druhý, třetí, pátý. A pak to přišlo na trpaslíčky. Jeden, druhý... mizeli.
"Jak to, že vy jste taky nezmizeli?" zeptalo se dítě. Pohled studených očí.
"Kdo?"
"Ty a profesor Piccard."
No, dostal jsem se z toho. Bylo by smutné, abych se nedostal při té řadě sci-fi příběhů, co mám za sebou. Ale neunikne té mrňavce vůbec nic!

Zpět k pěstnímu klínu
Nejhlouběji by v mém srdci viděl Wolkerův rentgen tradičně nenávist: nenávist vůči organizovaným zločincům vyrábějícím mobilní telefony. Nechal jsem se ukecat, abych opustil svůj věrný a spolehlivý historický přístroj Nokia 6310i a přešel na Sony Ericsson. Neudělal jsem horší krok od té doby, kdy jsem si sedl do vosího hnízda. Nespolehlivá potvora, která navíc nemá v Praze pořádný servis (Ljubě jsem koupil stejný, v záruce se porouchal a pět neděl ho "opravovali").

Takže jsem se dnes probudil s mrtvým telefonem na nočním stolku. Nelze oživit a nechci ho oživit, proklínám ho a celou firmu Sony Ericsson s ním. Vyhrabal jsem ze šuplete prastarou Nokii (bohužel ne 6310), vložil simku, deset minut nabíjel a přístrojík funguje. Pravda, o jeho design se postarala stejná firma, která Hospodinovi pomáhala s kapotováním brambory, ale já nemám mobil na ozdobu, lébrž telefonování. Neumím s ním moc zacházet, ale snad se to naučím. A už nic jiného než pěstní klín nechci.

Díky tobě, Irdo!
Před pár dny jsme se s Ljubou navečer vraceli domů a nedaleko vjezdu do našeho satelitu utíkal po silnici krtek. Štrádoval si to pěkně po ose vozovky. Zastavil jsem, dohnal ho, a nasměroval ze silnice pryč, na louku, kde může hrabat a kupičkovat po libosti.

Jenže se stalo, že si krtek zapamatoval naši espézetku a našel si nás a nastehoval se k nám na zahrádku a místo na louce začal kupičkovat na našem pečlivě opečovávaném trávníku.

Pátral jsem po nápravě. Vyslechl historky o člověku, který napustil krtčí soustavu chodeb propanem a vyhodil si zahrádku do povětří. Zaujal mě elektronický odpuzovač, jenže dle názoru jednoho mého kamaráda, na chalupě též navštíveného krtkem, krtci jsou na odpuzovač zvědaví a stěhují se k němu. Že je nejlépe se s nimi smířit, děl můj kamarád.

Dalších několik dní jsme pozoroval, jak se kupičky množí.
Pak nastala změna.
Na tom místě trávníku, kde jich bylo nejvíc, se objevila charakteristická skvrna spálené trávy: Iris se tam vyčurala. Udělala to, kdybychom tu krtčí aglomeraci měli přirovnat k městu, na Trafalgar Square anebo Place d´Etoile. A kupičky přestaly přibývat.

Náhoda? Vycítila Irda nežádoucí přítomnost na své zahradě, kterou už pět let obětavě hájí proti kocourům? Řekl si krtek pokropený psí močí "tak na tohle se můžu vyignorovat"?
Ne na motivech, na výsledku sejde. Ten je zatím dobrý. Kéž při něm zůstane.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena