Na světě jsou jistě desetitisíce spokojených majitelů mobilu HTC Desire. Mimo jiné je to i můj přítel a spolupracovník Jirka Wagner! Není mi dáno mezi ně patřit. Jakmile jsem zjistil, že tento chytrý přístroj, vypnutý, navíc jištěný posunem palce po dotykové obrazovce PLUS dalším gestem, mi telefonuje sám od sebe z kapsy, pochopil jsem, že je ve mně cosi, co není s chytrými telefony v souladu. Když mě varovali, že je „složitý“, nedbal jsem. Překonal jsem nejednu složitost, proč bych se měl vzdávat před touto? Takže jsem zápas vzdal. Jakmile budu chtít na nočním nebi najít Aldebaran a zatoužím vědět, jaké počasí je ve Lhase, otevřu si hátécéčko. Pro telefonování volím Nokii 6303i Classic. Netelefonuje mi z kapsy, přijímá vizitky, umí poslat MMS a ten internet nakonec umí taky, i když ne přes wi fi.

Ano, není mi dáno. Zamlada jsme toužil po elegantním vzhledu a nesmírně mi imponovali pánové s hedvábným šátkem kolem krku. Věnoval jsem umění vázati šátek přinejmenším stejné úsilí, jaké jsem nyní věnoval HTC telefonu. Se stejným výsledkem. Život je vrouben hroby nadějí. V jednom z nich leží telefon HTC Desire, budiž mu šuple lehké. Občas ho vytáhnu, fakt bych někdy rád věděl, kde se momentálně nalézá Aldebaran a jestli ve Lhase náhodou neleje.

Dobytek Mohu se tady ze svých citů vypsat, nic víc se pro věc udělat nedá. Ten člověk je dobytek a posílám mu výraz nejhlubšího pohrdání. Proč? Popíši situaci.
Jedu včera kolem poledne u nás na vsi Březovskou ulicí a najednou koukám, po vozovce se plazí slepýš. Tak jsem pohnul volantem, abych ho dostal mezi kola a nepřejel ho.
Zbytek jistě už tušíte. Za mnou jelo auto, skříňák. Kouknu do zrcátka a vidím, že se mu taky pohnula kola. Přesně tak, aby ho ten dobytek pravým předním přejel.
Přeji mu, dobytkovi... no dejme tomu vyměšovací potíže. Co jiného mu přát?

DPH za verš
Začalo to asi před čtrnácti dny. Pošta mi přivezla balíček a že prý mám zaplatit sto dvacet korun. Zaplatil jsem, balíček otevřel a vida, sbírka křehkých básní ze Švýcarska. Že by Kalousek uvalil clo i na verš? Nelámal jsem si tím hlavu.

Čas plynul a Ljuba si objednala na netu kosmetiku. Chodilo to vždycky do tří dnů. Teď uplynul jeden týden, druhý, třetí, uplynul měsíc. Vypravil jsem se na pražskou celnici na Plzeňské. No a bylo všechno jasné.

Nejde o clo, jde o DPH. Stát, který nechá z investic ukradnout 50% do kapes šizuňků, zavedl odvod DPH na vše, co má hodnotu nad 20 dolarů a to je prakticky všechno. Balíčky pak chodí m.j. i na tu celnici na Plzeňské . Tam je boží dopuštění. Personál je odsouzen k zešílení, protože co tam se děje, se „pero zdráhá popsat“, jak se dříve hezky psalo. Lidi pochopitelně řvou na nebohé ženy na druhé straně pultu, které ani nekradou 50% z investic, ani si nevymyslely odvod DPH ze všeho nad dvacku dolíků.

Kosmetiku jsem domů nepřivezl. Balíčku to teď trvá měsíc, než projde všemi těmi rentgeny a čím vším. Nadávat ovšem můžeme. Zatím.

Mimochodem, něco podobného popisuje i Jirka Knebl na svého woleschko.cz ZDE. Zde úryvek:

Normálně se užívání silnějších výrazů vyhýbám, ale himlhergotkrucináldoprkýnka kterej pomazanej ouředník tuhle hovadinu vymyslel. Když spočítám, kolik lidí se během toho dvouměsíčního zpoždění muselo tím balíčkem zabývat. Co to stálo času, prostor, energií, papíru, atd., ...

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena