Potkáváme mladou paní s dvěma pejsky, jsou to vipetíci, to jsou ti pejskové, co jsou jako malí chrti. Čtu, že uběhnou až 56 km za hodinu a označení temperamentu mají Inteligentní, Milující, Živý, Přátelský, Tichý, Krotký. To mohu potvrdit, s našimi holkami vycházejí výborně, potkáváme se na louce a tam zkoušejí, jak to s tou maximálkou u nich je. Měřit se to nedá, přinejmenším bez prostředků kosmického měření, ale viditelně jsou přece jen rychlejší než ty naše pointry.

No a posledně? Vipetíci se klidili pryč, když nás viděli. Následovalo vysvětlení. Že když byli onehdy na procházce, nějaký pán ze sousedstva se rozhodl předvádět, jak se správně vychovává pes, a když jeden z těch milujících živých atd. vipetíků k němu přiběhl, popadl ho a sedl si na něj, aby ukázal, kdo je pánem.

No a vipetíci si řekli, že přátelskost musí mít limity. Ach jo. Tahle pověra s válením po psech s cílem Já ti ukážu pevnou ruku… Jsou věci, které nechápu. Ale nemusím rozumět úplně všemu (když už rozumím skoro všemu).

Doba naštvaných ksichtů

Je čas podzimní s blátem a loužemi. Pejskové nevynechají ani jednu louži. Do každé vběhnou a pokud je hodně bahnitá, napijí se. Potom si odskočí do zoraného pole v naději, že konečně vykopou uschovaný podzemní zámek myšího krále. Kopají ho dlouho, Nora osm let, Gari pět a před nimi kopala Iriska a tak to šlo až po praotce Psa a pramáti Fenu. Toto tedy konají a mám mnoho důvodů k domněnkám, že tak činí s radostí, rozhodně s vervou.

Po návratu nastává očista. První jde pod hadici vždycky Gari. Má pocit, že když byleze na rantl psího sprcháče, že ji meju míň. Balancuje jak provazochodec. Po ní nastoupí Nora s trpitelským výrazem v obličeji – a to, prosím pěkně, jsem už na Gari vycibral studenou vodu z trubky a k Noře dorazila z bojleru teplá! Nakonec je umeju. Ráno. Odpoledne vybíhají k loužím a bahniskům s čistými tlapkami.

Co si myslí pes

Byli jsme v sobotu nakupovat v Bauhausu a u kasy nabízeli kromě jiného i knihy – o kutilství, o zahradě a taky o psech. Koupili jsme si knihu Co si myslí pes. Je to zajímavý název knih se třemi sty stránkami. Kdo psa nemá, třeba ho ani nenapadne si myslet, že si pes něco myslí. Je to přece zvíře nerozumné, co se dá myslet bez rozumu? Kdo psa má, dobře ví, že pes má rozumu víc než četník. Každé zvíře má rozum. V jezírku máme ryby, čtyři kousky, snadno je od sebe rozeznáme. I ty ryby se projevují podle své povahy, každá je trochu jiná.

Co tam píší v té knize? Ještě jsem ji neotevřel. Zrovna jsme si o tom s Ljubou povídali. My přece víme, co si pes myslí: dej mi nažrat. Dej mi nažrat. Dej mi nažrat.
Tohle by v té knize mělo být na prvních 280 stranách. Co je na těch dvaceti zbylých? Mrknu se na to, až bude trochu času.