BEST OF HYENA: Google v roli viru
I ty, Brute! Já odstřihnul všechno, co šlo, od Microsoftu, jelikož pokládám Microsoft za neserózní machistickou znásilňovací firmu. Nepoužívám od nich NIC, vyjma bohužel Windovws, protože oni sežrali monopol a není jiného zbytí. Musím denně pracovat a nebudu dělat partyzána. Věřil jsem Googlu. Hanebně zklamali.
Vidím jediné řešeni!
Koupím si počítadlo, s drátky a kuličkami.
Iriska měla narozeniny!
Už jí je třináct, vopici naší milované! Přeju jí všechno jelepší. Doufám, že bude ještě dlouho střežit jihozápadní hranici proti invazi kocourů. Nedovedu si představit svět bez její bedlivé starostlivosti. Kocoři by ovládli vše. Byli by všude. Otevřeli byste dopis a vyskočil by na vás kocour. Sundali byste si čepici a vypadl by kocour.
Nebojte, to nehrozí, je to jen představa, ne realita.
Proč ne realita?
Iriska bdí.
Už třináct let.
Google v roli viru - pokračování
Moje nadšení Googlem věru že dostalo ránu tou příšernou neseriózností, s jakou firma dala do oběhu nedoladěný program. Strávil jsem část víkendu vyhledáváním a likvidováním svinstva zvaného Google Updater. A ani teď si nejsem jistý, že jsem slavně zvítězil! Jen tak si říkám - je myslitelné, že by výrobce čehokoli jiného předhodil veřejnosti něco, co tropí evidentní škodu?
Jak bude v Praze
Píši tento text v neděli večer. Zítra jedu služebně do Prahy a už dopředu se děsím kolapsu, který pravděpodobně nastane v důsledku šíleného rozhodnutí uzavřít jeden jízdní pruh v Legerově ulici - to je ta, která vede od Nuselského mostu do centra. V pátek jsem tudy jel a myslel jsem, že už ty bariéry stojí, takový byl všude chaos a tak dlouhá byla fronta na dálnici. Ale ne, to jenom policajti zatýkali nějakého pána. Stál tam s rukama na střeše auta a kolem kroužilo cajtů jak v Mac Senettově grotesce. Ale i to stačilo na zablokování dálnice.
Idiotství toho nápadu je tak monumentální, že se mi z toho tmí před očima. Zítra podám zprávu.
Po uši v bahně
Tahle příhoda si zaslouží být vyprávěna nadvakrát. Nejdříve moje verze, zítra přidám, jak vše vidí Ljuba.
Situace: Ljuba řídila. Jeli jsme na výlet a chtěli jsme auto zaparkovat tak, aby nepřekáželo. Sjeli jsme na betonovou cestu. Já bych ho nechal tam, jenže Ljuba nechtěla, aby auto překáželo i na té betonové cestě. Takže sjela mimo, ještě dál, na nezpevněnou cestu. No a když jsme se vrátili z procházky, chtěla auto otočit a vyjet s ním. Kola si hrábla jednou, dvakrát a pak už se točila naprázdno.
Nabídl jsem se, že "jí s tím vyjedu". Jsem specialista na vyjíždění po bahně i ledu. Mám lehkou nohu.
Ne dost lehkou. Hrabalo to i mně. Nabídla, že zatlačí. To je mi nápad! Nakonec se vrátila k volantu ona a tlačil jsem já. Tlačil, rval suché bejlí a házel ho pod kola, našel jsem staré dlaždice, i nějaká prkna se tam válela, použil jsem je jako podklad i jako páku.
Úporně jsem pracoval - a zároveň blaženě vzpomínal. Jak jsem jel autem pro rodiče a při otáčení jsem v zimě zapadl do zmrzlé brázdy - když jsem se otáčel na poli. Nebo jak jsem uvázl v bahně na výletě s přítelem Kováříkem, tenkrát tlačil on, neměl ještě řidičák, auto mělo zadní náhon, on byl chudák celý omítnutý. Anebo jak...
Pak jsem si uvědomil, že mě několikrát zachránily koberečky.
"Cože? Koberečky? Do bahna? Nikdy!" zvolala Ljuba, když jsem jí to navrhl.
Zachránily nás koberečky. Vyjeli jsme, velmi klopotně. Koberečky se proměnily v koule bláta.
Nechali jsme je tam. Příhoda se stala v neděli. Pro koberečky jsme se vrátili s velkým igelitovým pytlem včera. Dnes je budeme mejt.
Tak na hoďku a půl práce.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
