Dnes dokončuji práci na adaptaci už šesté verneovky, jsou to Dva roky prázdnin. Knižně vyšly zatím čtyři: Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov, Pět neděl v balóně a Patnáctiletý kapitán. Ta pátá, na které jsem pracoval v zimě, je Nový hrabě Monte Christo a vyjde v půli července.

Moje verze verneovek spadají do projektu Verne pro 21. století. Má to podobnou logiku, jako například přepracované verze Robinsona Crusoe - kdopak asi četl to původní vydání, text, jak ho Defoe napsal? Já to kdysi zkusil a zmohlo mě to...
Pravda, s Dvěma lety prázdnin jsem nemusel dělat tak závažné změny, jako třeba v Pěti nedělemi v balóně - tam v podstatě není žádný děj, jen se letí v balóně, pět neděl. Dva roky prázdnin mají vcelku pevnou dějovou strukturu a tak jsem si jen dopřál potěšení trochu změnit finále, kde se kolonisté utkají s piráty. Přišlo mi jen trochu proti srsti, že třináctiletí chlapečkové mají postřílet sedm lidí. Někdo je ale postřílet musí, že... Vymýšleli jsme různé jiné možnosti, ale málo platné, museli obrazně řečeno pod kudlu, ti piráti.

No a trochu jsem utlumil to masivní pobíjení zvířat. Verne byl dítě devatenáctého století - a tohle století považovalo celý svět za majetek "bílého muže": přijde, vztáhne ruku a je to jeho. Když se něco pohne, zabije to. Čím vzácnější zvíře zabije, tím líp - asi jako když filatelista zařadí do alba vzácnou známku.
Ach jo... Nemám rád vrahy zvířat a jimi se verneovky jenom hemží. V zimě budu dělat Zemí šelem. Parní slon je v pořádku, ale co s tím zabíjením tygrů?
Mimochodem, dojemné je, jak Verne, který v podstatě nikdy nevystrčil nos z města a nikam necestoval, byl přesvědčený, že "šelmy" nemají nic na práci než slídit a útočit na lidi. Jdete a hup, máte na zádech jaguára. Naštěstí je tu Briant se svým nožíkem a jaguára zapíchne.
Ach jo... Tahle scéna v knize samozřejmě musela zůstat, ale říkal jsem si nad klávesnicí "ach jo"...

Ty narozeniny se neutajily
Udělaly se mi pětašedesátý narozeniny a nějak to prasklo. Prosím velmi snažně, toto NENÍ výzva ke gratulacím,, opravdu tyhle věci neprožívám... :-) Můj milý a hodný nakladatel Albatros ve čtvrtek uspořádal takovou párty a bylo to moc hezký a já na tu párty připravil překvapení.

Domluvil jsem se se Zdeňkem Rampasem (doživotní prezident naší sci-fi komunity), že vytáhne z muzea sci-fi (má ho doma) masku Vetřelce, kterou jsem před 25 lety vyrobil pro maškarní ples v Olomouci. No a aranžmá bylo takové:

Oslovil jsem přítomné, že pro ně mám významné sdělení. Oznámil jsem, že končím se sci-fi, protože je to pokleslá literatura a budu se nadále zabývat psychologickou prózou s poetickým podtextem. Na to se na mě vrhli Vlado Ríša a Jiří Knébl a odvlekli mě na schodiště vedoucí do suterénu a tam jsem si nasadil tu masku a vylít ven mezi ty lidi a Ljuba do toho ječela a já strašně řval.

 

Takovej hepeník to byl.
Celkem dobrej, ale co vím tak minimálně dva přítomní to sežrali i s navijákem a opravdu si myslí, že přestanu sci-fi psát!

Nepřestanu! Nikdy!!!

Narozeniny nad Vltavou
Narozeniny jsem měl v sobotu. Ljuba mi udělala radost úžasným dárkem - nechali jsme se vytáhnout upoutaným balónem nad Prahu. Balón je vcelku malý, plynový (bez hořáku) a nemá ani koš - pojme dva lidi a ti sedí na hodně hlubokých sedačkách, jsou připoutáni pětibodovými pásy a koukají kolem dokola. Info najdete na webu Baloncentra Praha. Vypadá to asi takto:

Stanoviště je kousek od Karlova mostu, takže krásně vidíte na Vltavu, na její mosty a partii Malé Strany až po Hrad. Oproti normálnímu balónu s hořákem a košem je to trochu divočejší, zvlášť když fouká vítr, ten s vámi docela mele při vzestupu a sestupu, kdy je lano relativně oproti ploše balónu krátké. Nahoře je to ale v pohodě, dostanete se do výšky 50 – 70 m. Z výšky jsme fotili - na fotce to dole má Ljuba kolena a vlevo je objektiv jejího foťáku. Je to úžasný zážitek, zkuste to - a aby vám bylo 65, není podmínkou.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena