Chystáme další cestu – přes Nový rok chceme navštívit Varanasi v Indii. Takhle jsem to oznámil v Hyeně posledně. Ozval se mi kamarád:

"Věděl jsem, že jste šílenci, ale že jste takoví šílenci, to jsem netušil!"
No a líčil mi, že jeho synek byl ve Varanasi a div tam ten smrad a špínu neřežil.

Večer jsem volal svého kamaráda fotografa Zdeňka Thomu, jak to s tím Varanasi je.

"Varanasi?" povídá Zdeněk. "Jestli někam do Indie, tak do Varanasi!"

No a teď si vyberte.

Inu, v lednu 2012 budu poučenější. A budu říkat: Varanasi? Ne aby vás to napadlo! Nebo: Varanasi? Tam musíte jet!

Nora půlroční

Noře je šest měsíců. Když jsme ji vytáhli z bunkru u chovatele, vážila pět kilo, to bylo před čtvrt rokem. Teď váží patnáct. Je to veselý milý pes, který umí už několik kousků. Například mi šacuje kapsu mikiny, kde nosím výcvikové pamlsky. Umí hrát norský fotbal, což je kombinace kopané, házené, přetahované a kousané. Ví lecos o světě kolem sebe, například že jsem hlupák, protože jí nedovoluji sbírat na ulici přejeté a posléze vysušené žáby, protože se to nemá, a že v kapse mám předměty, které mají naprosto stejnou podstatu jako ta vysušená žába a rozdíl je v tom, je jsem je za drahé peníze koupil v miláčkovském obchodě.

Dokonce si dovedu představit, že by někdo mohl ty žáby sbírat, nosit do miláčkovského obchodu, tam by to vykupovali, balili a za drahé peníze prodávali. Pak bych tam šel a Noře pytlík koupil. Jako dárek k narozeninám.

To jsem ale vyrostla!

Pes a krokodýl

Do Čech se z Ameriky přijel podívat Vašek Větvička. To je ten, co se svou ženou Janou před let psal do Neviditelného psa Americké listy no a na webu je dodnes jeden archivní výtisk, takže pamětníci mnohou zavzpomínat na rok 2000, tehdy měl Pes hlavičku a vše ostatní namalované od Káji Saudka. No a Vašek přivezl Noře hračky na kousání, zatím jsme jí uvolnili velkého, asi tak metrového krokodýla. Ten je teď její oblíbenec. Všude ho tahá s sebou a je to pak napínavé, když s ním běží po schodech dolů.

Další pamětihodnost – Nora už umí být sama doma. Začalo to tím, že odmítla jít s námi na návštěvu a zůstala na svém křesílku v obýváku. Večer jsme ji našli na jejím pelíšku v ložnici a všechna čest, na ustlané posteli NEBYLY žádné lavóry! No a v neděli byla Nora na výletě s Annou Marií. Ta ji pak vracela do Zvole, my s Ljubou byli pryč. Anna pak líčila srdceryvnou scénu, kdy Nora NEŠLA ani na křesílko, ani na pelíšek, zůstala za skleněnými dveřmi do předsíně, koukala za odcházející Annou, krokodýl jí visel z tlamy a kvílela. Ale tím se člověk nesmí nechat zviklat, či zkvílet. To by pak neměl psa, ale kvildu.

Nora s krokodýlem

Jak na Digiforu
Měl jsem na Digiforu tři vystoupení, na téma ostrost ve fotografii, pak o chybách ve fotografii a o cestovní fotografii. Připravoval jsem se na to týden, nikdy jsem přípravám nevěnoval takovou péči. No a říkal jsem si - když jsem tak dobře připravený, jaký malér může nastat?

Nastal. Byl jsme pevně přesvědčen, že první forštelunk mám v sobotu ráno a další dva v neděli odpoledne. No a ukázalo se, že v sobotu mám vystoupení ráno a druhé v sobotu odpoledne. No a přípravu na to druhé vystoupení jsem měl doma v domnění, že je na neděli.
Ale dopadlo to velmi dobře, dlouholeté zkušenosti, schopnost improvizace šmrncnutá genialitou udělaly své. Ale chvilku jsem měl orosená záda, protože to bylo tak, že jsem odcházel a loučil jsem se slovy "tak já už jdu" a oni řekli "ještě nemusíš, začátek máš až za dvacet minut".