Onehdy byla mlha. Není to u nás ve Zvoli nic zas tak moc neobvyklého, stává se dokonce, že u nás mlha je a o pár kilometrů dál už je hezky. Takže, jdu a slyším hukot auta. Pak se v bílé tmě objeví záře reflektorů. Auto přijíždí, už ho vidím docela zřetelně, je to autoškola. Je na deset metrů ode mne.
A za volantem nikdo nesedí.
Nějaký pán seděl na sedadle spolujezdce, ale přímo za volantem bylo prázdno.
Vůz tiše přejel kolem mě a nechal mě duševně rozvráceného.
Samozřejmě jsem si uvědomil, že v autoškolním voze jsou dvojí pedály, takže by se při troše šikovnosti vůz dal ovládat z místa spolujezdce. Nebo možná za volantem sedělo dítě a jeho hlavička nebyla vidět.
Anebo se Neviditelný učil jezdit autem. Kdysi jsem napsal povídku o tom, jak Neviditelný přišel k zubaři. Proč by neměl jezdit autem? Ukažte mi v předpisech paragraf zapovídající pohádkovým bytostem, aby se staly řidiči!

Ženský pohled
Večer jsme se dívali s Ljubou a Annou Marií na DVD, dámy ještě neviděly můj oblíbený film Blízká setkání třetího druhu. Je to nějaká meziverze - začátek má oproti verzi z kina nafouknutý, jako byla režisérská verze, sekvence s nalézáním ztracených letadel a lodi jsou zbytečně dlouhé (v původní verzi loď vůbec nebyla), zato je tam vrácená ta nádherná scéna s budováním hory v obýváku, kdy milostivá paní s dětmi uteče k sestře a Roy Neary zůstane se svou horou doma sám. Taky jsem viděl verzi, kde byla tato scéna vystříhnutá.
Naštěstí je vrácen původní konec, kdy si Jinoplanetníci odvádějí Nearyho do létajícího talíře, kdežto v režisérské verzi byl konec neuvěřitelně stupidní, byly tam záběry zevnitř UFO, celé vyznění vymizelo. Naštěstí tato zhůvěřilost zde nebyla, takže jsem si lebedil.
Anna ani Ljuba Setkání nikdy neviděly, takže to pro ně byl zážitek. U snídaně jsme to probírali, načež Anna přišla s pohledem, který mě nenapadl:
"No jo, bylo to o chlapovi, kterej se tam poflakoval s nějakou ženskou a nakonec utek od rodiny s Marťanama!"

Voňavá výčitka
Včera mi jeden známý ukázal motorku. Letos ještě nevyjel, já ano, třebaže zatím jenom dvakrát. Chrchlající a kýchající jsem motorku zase uklidil do garáže.
I ten známý ji má v garáži. Otevřel - a teplíčko: jeho motorka má vytápěnou garáž! Druhý šok: motorku má pod bílým přehozem, takže vypadá jako ty kusy nábytku v parádních salónech za dávných časů, kdy panstvo odjíždělo na letní byt. Nábytek se přikrýval návleky ušitými na míru kusu, zde křeslo, zde stůl, zde piáno. A zde motorka.
To srovnání by mohlo pokračovat, protože motorka, když ji ten můj známý odkryl gestem, jakým se na náměstí odhalují pomníky velikánů, byla čistá jako to piáno, když z něho služtička setře prach. Ani smítko, ani kapička oleje.
A co mě vyřídilo, ona voněla. Kůží a všeobecnou čistotou.
První, co mě napadlo - kdyby tohle viděla Ljuba, ta by měla řečí!
O mé Sůze ani nemluvě, ta se to nesmí dozvědět. Snad jí to nikdo neřekne a internet nečte.
Aspoň doufám.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena