Pražská zrada vyšla na sedmnáctého listopadu, alespoň tak si budeme tuhle hanebnost pamatovat. Ve čtyři odpoledne se "pod koněm" sešly dva tisíce lidí. Svolali se přes Facebook, já se to dozvěděl od kamaráda, jelikož ne-faceboočím. Byl to zvláštní pocit. Tenkrát před jednadvaceti lety jsme měli intenzivní pocit změny. Cinkání klíči mělo v sobě hodně euforického. Končíme, vypadněte, dosti dlouho jste se roztahovali v koridorech moci, vypadněte, to znamenalo to cinkání. Vypadli, i když ne daleko, nastupující garnitura s nimi byla příliš propojena a jejich služby potřebovala, takže ani zrušeni nebyli, což je mi dodnes sice pochopitelné, ale kroutím nad tím hlavou a cítím podobnou hanbu, jako nad únorem 1948 a nad mnichovskou kapitulací.

Nuže, euforického nebylo na středeční demonstraci nic. Tak jim to aspoň řekneme... to byla ta převládající nálada. Nálada lidí, znechucených nad tím, jak dokáže hrstka hamižných lidí prosadit svoji vůli proti vůli voličů i proti vlastním stranám. Bez strany ODS a ČSSD by nebyli nic, ten pan Šťastný nebo pan Březina. Byly by to bezvýznamné nuly. Nulami zůstali, jenom mají přístup k hospodářským otěžím metropole. A všichni ostatní ať se jdou bodnout.

Tak jsme jim to aspoň řekli. V davu bylo hodně mladých lidí. Myslel jsem na to, že za čtyři roky dospěje do voličského věku přes čtvrt miliónu lidí. Snad budou jejich voličská rozhodnutí moudřejší. Snad to znovu nepřipustí.

Tady ten pán
Minulý týden jsem si kupoval kalhoty a přinatrefil jsem se k potěšující scénce.

Když jsem přišel s kalhotami ke kase, stála tam přede mnou zákazice a zkoumala pánskou bundu. Takovou napůl sako, napůl bundu, hodně barevnou, zimní. Nemohla se rozhodnout, jestli ji vzít a nakonec mobilem zavolala pána, jemuž byla určena.

"No pěkná je ta bunda, taková moderní," říklala mu telefonem. "Co? Jestli bude sedět?" Zkoumavým okem ji prohlížela a nakonec zakývala prstem na prodavače a on souhlasil, že ji na něm vyzkouší. Oblékl si ji a stál před tou paní a ona ho takřka rentgenovala.

"Vypadá to dobře," říkala do telefonu. "Tedy myslím, že na tobě bude vypadat dobře. No jo, on je malej kdežto ty máš pořádný ramena, zato on... Rukávy? Koukají mu prstíčky, ale říkám, že je malej. Taky trochu křivej. Můžete se narovnat? No jo, on má propadlej hrudník. Otočte se, prosím. Zezadu mu vyčnívaj lopatky, ale ty máš ramena v pořádku. Já si myslím, že když se natáhne na chlapa, bude vypadat dobře."

Kalhoty jsem si vyzkoušel sám. Byly v pořádku.

Radlíkův návrat
S Radlíkem jsem se potkal jednoho kalného rána, kdy mi třeštila hlava po nerozvážnostech předchozího večera a já si přál, aby moje narození se buď nekonalo vůbec, anebo bylo odloženo na příhodnější dobu. Radlík, to byl tvarohový sýr, výrobek Radlické mlékárny. Byl barvy bílé, tvarohové, lisovaný do trojúhelníku o hraně tak - pokud mě paměť neklame - asi sedm centimetrů. Ano, paměť, protože od mého prvního setkání s Radlíkem uplynulo mnoho času, jistě přes třicet let.

Spřátelil jsem se s Radlíkem a přežil s ním jedeno další ráno kalné i nekalné, to převážně nekalné, podotýkám. No a po převratu v roce 1989 přestali Radlík vyrábět. Nebo nepřestali, ale zmizel mi z dosahu. Chápete, kam mířím? Včera večer lovím v lednici, tam kulatá věc, na ní nápis Čerstvý sýr, okusím - a poznaly dítky matičku po dechu a já poznal Radlík po chuti a zaplesal jsem, Radflík se nám vrátil! Pravda, přetvořený do tvaru kulatého, nicméně kulatost sýrům sluší. Hlavně že chutná jako ten starý dobrý Radlík, nadaný mocí léčivou.

Nebudu to pokoušet. Dnešní večer nebude nerozvážný. Navíc, Ljuba při posledním nákupu vzala jen jeden nevyzkoušený sýr. Stačí mi to vědomí návratu.

Čekám ještě na další? Možná ano, připomenu jediný.
Je to sučuk. Definice na leccos.com je přesná: sučuk, druh orientální cukrovinky; jádra ořechů nebo mandlí navléknutá na niti a obalená rahatovou hmotou (cukr a rýžový škrob) nebo celek hmoty ve tvaru salámu. Ano, ve tvaru salámu. Jen jednou, v dětství, jsem se s ním setkal a byla to láska na první pohled. Zmizel. Však taky v Google mi nabídnou definici a ne sučučí e-shop.
Takže čekám dál.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena