Pátek 8. listopadu 2024, svátek má Bohumír
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VZPOMÍNKA: Konec vojny

diskuse (6)

Útvar se vrátil z úspěšného vystoupení na Strahově a život se vrátil do normálních kolejí. A přece už to nebylo tak normální. Sice probíhal výcvik jako vždy, ale ubyla umrtvující blbost a buzerace. I svobodník Doubek mě přestal šikanovat. Změna visela ve vzduchu. Byli jsme na vojně skoro rok a pomalu, ale jistě se z nás stávali mazáci. S partou, s kterou jsem se seznámil jako správce lázní, jsme každý víkend lezli přes zeď a chodili na pivo. Nikoho, zdálo se, to nezajímalo - pokud jsme se vrátili do večerky. Jelikož hospody v Táboře zavíraly ještě před večerkou, byli jsme vždy nazpět včas. Ostatně na víc nám chyběly peníze…

Nově povýšení vojáci na svobodníky, jednalo se většinou o slovenské velitele tanků, jsme zásadně přezírali a nezdravili. Poručík Hába, který byl mladší než my a právě vyšel ze Žižkovy škole v Bratislavě, nás měl na politické školení. Tam jsem svými vědomostmi dost vynikal a mladý poručík, dosud plný ideálů, se mne snažil naverbovat do komunistické strany. Doposud se mu podařilo naverbovat jen připitomělého vojína Balcara, který neudělal zkoušky jako řidič tanku a měl příští rok dělat pouhého nabíječe.

"Moc, lidi jako vy strana potřebuje," pochleboval mi Hába, "a kdybyste k nám vstoupil, zařídím, abyste tu mohl zůstat a stát se pro příští rok velitelem čety!"

"Vopravdu?" hrál jsem překvapeného, i když se mi představa, že bych příští rok dělal novému vojsku svobodníka Doubka já, zcela hnusila. Zahrál jsem vždy vše do autu, že si to ještě rozmyslím, ale že já, lhal jsem, rád řídím tank a k bojovému útvaru se docela těším.

Hábu to vždy vytočilo, ale ne tolik, jako když jsem mu konečně na poslední upomínku, abych teda podepsal aspoň tu přihlášku do strany, odpověděl, že toho ještě nejsem hoden… To jsem poprvé tohoto komunistického idealistu viděl pořádně nasraného. "Moc, co to kecáte?" skoro křičel, "dyť už se k nám dal i Balcar!"

A pak přišel rozkaz, v kterém nám oznámili, abychom se spakovali, že druhý den odjíždíme k bojovým útvarům. Místo na tankodrom jsme napochodovali zpátky na ubikace, kde nám kapitán Horák oznámil, kam kdo jde. Já byl přidělen k bojovému útvaru v Písku.

Nastal strašný shon, protože na vojně se kradlo, a to cokoliv. Hlavně však vycházkové uniformy, které visely na zvláštním oddělení, kam jsme měli přístup, jen když jsme šli na vycházku. Uniformy jsme měli inkoustovou tužkou zevnitř různě podepsané a propletené řetízky skrz knoflíkové dírky, aby je nikdo jiný nemohl použít, i kdyby je vzal, ale ani to nepomáhalo. Uniformy se ztrácely a moje samozřejmě chyběla. Okamžitě jsem šel za bratrancem Bártou, který sloužil u třetí roty, a ten mi tam jednu ukradl. Byla sice svázaná řetízkem, ale pořád jsem měl klíč od lázní a tam bylo kladivo. Zašel jsem tedy do lázní a kladivem rozmlátil malý zámeček, který vpletený řetízek (jak od splachovacího záchodu) přes různé knoflíkové dírky spojoval. Pak jsem se do uniformy oblékl a cvičnou (maskáče) a vše ostatní zabalil do báglu a zamkl ve skříňce. Tam se nikdo nemohl dostat.

Večer jsem zašel za lázně a druhy svých hospodských eskapád tam už našel. Každý jsme měli jít k jinému útvaru, a tak jsme se rozhodli, že se spolu půjdeme naposled rozloučit. Přelezli jsme zeď a pak chodili od hospody k hospodě a k našemu zděšení zjistili, že hospodští byli s vedením armády domluveni a všichni měli ten den zavřeno. Bylo to asi moudré rozhodnutí z dřívějších zkušeností, ale já věděl, kde pivo je, a zadarmo. Zavedl jsem tedy kluky k táborskému pivovaru Na Parkánech a do pivovaru vlezl. Ve skladu jsem vzal basu piv a zanesl ji k hradbám. Kluci stáli pod úrovní pouličního osvětlení, a tak na mne neviděli. Bohužel, neviděli ani na lahve, které jsem jim házel. Zavolal jsem vždy "teď" a lahev pustil. Chytající dole ji uviděl v posledním okamžiku. Většinu sice kluci pochytali, ale pár jich upustili a ty vždy bouchly, jak se roztříštily o zem. To uslyšel noční hlídač, toho jsem neznal a když se přihnal k hradbám, proskočil jsem mezi zuby hradeb dolů a zlomil si oba kotníky. Stačil jsem ještě přeběhnout silnici do stínu stromu, kde, doufal jsem, mě hlídač neuvidí, ale dál to nešlo. Ležel jsem a čekal, kdy pro mne kluci přijdou, přece se musí vrátit! Já bych se pro kamaráda vrátil! Začalo pršet a místo mých kamarádů přišla policie se psy a s hlídačem. Hrál jsem přiblblého, omámeného pádem… abych nemusel přiznat jména svých druhů, kteří mě zanechali svému osudu.

V táborské nemocnici mi namačkali roztříštěné kosti v pravém kotníku nazpět bez umrtvení, ale i bez operace. Obě nohy pak zasádrovali a převezli mne do kasáren na ošetřovnu. Tam jsem pobyl asi týden a odvezli mě do vojenské nemocnice v Budějovicích. Zde jsem strávil tři měsíce na rehabilitačním oddělení pod kapitánem Z. Ke konci ze mne udělal staršinu, aby mi pomohl trochu napravit kádrový posudek. Začátkem prosince mi sundali sádru. Pravý kotník vypadal jako bambule a bez berlí jsem nemohl chodit. Berle jsem měl ovšem útvarové z ošetřovny v Táboře, kam mě poslali nazpět. Zde mi berle odebrali a poslali mne domů s tím, že do týdne musím poslat nazpět uniformu a pak jít znova k odvodu a na vojnu... Léčení v Budějovicích se mi do vojenské služby nezapočítávalo. Byl jsem zoufalý. Plížil jsem se bez berlí na táborské nádraží přidržuje se zdí, jinak to nešlo. Domů jsem ale dojel v pořádku a Vánoce strávil v kruhu rodinném.

U odvodu jsem pak byl třikrát, tedy po tři roky, než mi dali modrou knížku nezpůsobilosti. Ta mi pomohla k získání pasu a odemigrování do Austrálie po ruské okupaci v šedesátém osmém. Vyléčil jsem se nakonec tak, že jsem mohl hrát i fotbal za několik australských klubů, ale už to nikdy nebylo ono. Po zápase nebo po tréninku jsem vždy dva dny kulhal na pravou nohu. Ta bolela tak, že jsem v noci nemohl spát… Za blbost se platí, platím dodnes, kotník se s přibývajícím stářím hlásí víc a víc. Bolí, i když už dávno fotbal nehraji, ale nestěžuji si. Život je krásný i tak!

Lika
8. 11. 2024

Jsou novinky, podívejte se na hady.

Zdeněk Joukl
8. 11. 2024

Pokud národ nechce vymřít, měl by podporovat ty, kteří děti mají ( alespoň 2,1 dítěte na jeden pár).

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Ivo Fencl
8. 11. 2024

Tak nám vyšla nová kniha o Ladislavu Klímovi (1878-1928) - a vlastně teprve první.

Robert Troška
8. 11. 2024

Nejen ekonomika, ale také otevřené hranice a kulturní války rozhodly o volbě Trumpa.

Aston Ondřej Neff
6. 11. 2024

Podle předběžných informací Donald Trump přesvědčivě poráží Kamalu Harrisovou.

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Aston Ondřej Neff
5. 11. 2024

Třeba se jednou bude psát o veverce Buráčkovi, že rozhodla volby 2024, jisté to není.

Aston Ondřej Neff
7. 11. 2024

Ve středu odpoledne se svíjel Jozef Síkela na takzvané grilovačce Evropského parlamentu.

Tomáš Guttmann
7. 11. 2024

Trump kormidluje Západ v době progresivismu, podoben Churchillovi v době nacismu.

Lidovky.cz
8. 11. 2024

V Rijádu začala vyřazovací fáze tenisového Turnaje mistryň. Barbora Krejčíková v prvním semifinále...

klak Klára Karchňáková
8. 11. 2024

Umí recitovat poezii, vést rozhovory s vědci i malovat. Nyní se ultrarealistický robot jménem Ai-Da...

Marek Hudema
8. 11. 2024

Proč zvítězil v amerických volbách Donald Trump? Velkou roli v tom hrál stav ekonomiky a pocit...

Lidovky.cz, ČTK
8. 11. 2024

Irský premiér Simon Harris v pátek zahájil předvolební kampaň. Oznámil, že požádá prezidenta o...

Robert Schuster
8. 11. 2024

Kdo hovoří s Davidem Stecherem, často od něj uslyší větu, že Pražský literární dům autorů německého...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz