A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.
Mich 5,1

Když prorok Micheáš psal tato slova, nebyl už Betlém nevýznamnou vesnicí. Šalomounův syn král Roboám dal kolem strategicky položeného sídla postavit hradbu a začlenil ho tak do soustavy opevněných měst. Do povědomí Izraele se však Betlém zapsal už dávno předtím. Beth Lechem, což znamená Dům chleba, byl rodištěm Šalomounova otce, krále Davida. Jestliže se Šalomoun stal typem moudrého panovníka, tak David byl vnímán jako panovník zbožný. V dobách, kdy to šlo s Izraelem politicky i nábožensky z kopce, na jeho vládu lidé vzpomínali jako na zlatý věk. A odtud už byl jenom krůček k touze po panovníkovi, který by se mu podobal a tu dávnou zlatou dobu vrátil.

Prorok Micheáš přetavuje lidové touhy v jasnou tezi: Vytoužený panovník přijde! A jedním z jeho poznávacích znaků bude, že se narodí na stejném místě, jako jeho slavný předobraz, král David. Evangelista Matouš zakomponuje tuto Micheášovu výpověď do svého spisu. Když do Jeruzaléma přijdou mudrcové od východu a ptají se po právě narozeném králi Židů, svolá Herodes velekněze a zákoníky a ti, s odvoláním na proroka, mudrcům ukáží k Betlému: Jestli jste viděli jeho hvězdu a jdete se mu poklonit, tam ho naleznete! Sami se tam však nevydají. I král Herodes projevuje o Mesiáše větší zájem nežli oni. Nikoli ovšem proto, aby se mu poklonil, ale proto, aby ho jako svého konkurenta zlikvidoval.

Ale Micheáš nepoví jen to, že se vytoužený vládce Izraele narodí v Betlémě. On připojí ještě něco zvláštně tajemného. Řekne, že původ tohoto vládce je „odpradávna, ode dnů věčných“. Kdyby se prorok omezil jen na to „odpradávna“, bylo by to jasné. Šlo by o odkaz ke starému davidovskému rodu, z něhož se Ježíš narodil. Ale původ „ode dnů věčných“ znamená, že tu byl tento mesiášský panovník přítomen ještě dříve, nežli začal ubíhat čas. To nám zřejmě připadá být za hranou. Člověk, jehož identita by byla daná ještě dříve, nežli se dalo cokoli uchopit a spočítat? Ano, protože jeho identita je božská! Micheášem předpověděný vládce totiž není jen z rodu Davidova, ale je i Bohem z Boha.

Ježíš je pravým člověkem narozeným v prostoru a čase z Marie panny. Současně je však i pravým Bohem, který je od věčnosti. Jeho jedinečnost tkví právě v této podvojnosti. Věčný Bůh, zdroj moudrosti, spravedlnosti a pravdy, se stal člověkem, který podléhá času. Nemusel se jím stát. Ale jen Bůh může obnovit Adamovou chtivostí porušené lidství. Ani zbožnému králi Davidovi se to nepodařilo. Bůh se stal člověkem, protože nás i v naší lidské opozici vůči sobě miluje. A chce nám to dát najevo. Chce ukázat, že existuje i jiná životní alternativa než ta, kterou jsme si zvolili a která nás ničí. Proto vstupuje v Ježíši do světa. Chce v něm opět učinit všechno takové jako na počátku, tedy dobré.

Autor je evangelický farář