Stoprocentně nikdy neidentifikovaný Jack Rozparovač vraždil zhruba v době, kdy se Londýnem začal pohybovat fiktivní, opravuji, skutečně a dodnes žijící Sherlock Holmes. Není divu, že se nakonec ikony střetly, asi jako se střetla Godzilla s King Kongem. Ke střetu dokonce došlo už víckrát a namátkou jmenuji bezvadný film svého dětství Vražda na úrovni (1979), ve kterém ztvárnil detektiva všech detektivů gentlemanský Christopher Plummer (1929-2021) a doktora Watsona uměřený James Mason. Mimo jiných tu dál hrají John Gielgud, David Hemmings (vždycky mě pěkně otráví, když mi někdo řekne, že jsem mu podobný) a Donald Sutherland. Vrahem vylehčených dam je zde, no, není to zahradník.

Nejnověji propojil Jacka the Rippera se Sherlockem český spisovatel Petr Macek (*23. dubna 1981), který se opakovaně vrací k muži s dýmkou a houslemi, o kterém bez debaty píše hůř než jeho duchovní otec Sir Arthur Conan Doyle. Ale mé píše hůř není výtka, je to konstatování. Mimochodem, zkuste někdy psát jako Doyle. Je to reálné pro umělou inteligenci, ale vy sami narazíte. Uvidíte. A ani umělá inteligence není, říkám, s to imitovat neopakovatelný Doylův styl, kterého součástkou je obrovská schopnost věrohodně mystifikovat a navozovat atmosféru, uprostřed které chtě nechtě věříte, že doktor Watson (anebo jiný Doylův vypravěč, tak například brigadýr Gérard) referuje o pravdě a o ničem jiném nežli o pravdě. Takový pocit bohužel z Mackových holmesovek nemám, ale to vůbec nevadí, protože mají jiné a vlastní kvality.

Petra Macka jsem prvně viděl na Světě knihy v Holešovicích, když představoval první svůj holmesovský román Golemův stín (2007), který se částečně odehrává v Čechách, byť jsou ještě (1903) součástí Rakouska-Uherska. Následovaly knihy Případ dobře vychlazené pomsty a Sherlock Holmes a Hitlerův posel smrti. Vsadit do titulů Rozparovače, ba i Hitlera, prodává, ano, ale oba zmetci hrají v příbězích páně Mackových neefemérní role a není proč se koexistenci hrdinů s antihrdiny bránit. Ani vsazování lidských ikon do rámu románových dramat není nezažitou záležitostí, ať už se lesknou v názvu, nebo nelesknou, a zkuste třeba v té souvislosti hádat, ve kterém Neffově románu má velmi významnou roli Elvis a ve kterém doktor Ludvík Souček.

Knihy Petra Macka se Sherlockem byly vedle angličtiny přeloženy do italštiny a spolu s talentovaným výtvarníkem Petrem Koplem je autor komiksových seriálů Dechberoucí Zázrak a Pérák. Jeho nejnovější knížka sestává z osmi povídek uvedených Smrtí před kuropěním.

Zmizení vdovy Hamishamové (str. 61) postavil Petr Macek na faktu, který si málo uvědomujeme. Už v osmdesátých rocích 19. století, kdy se odehrávají první Holmesovy případy, totiž funělo pod Londýnem rozrůstající se metro, a to už desítky let. Dokonce i Baker Street končí jednou stanicí podzemní dráhy a… A nic neprozradím a místo toho dvě otázky za sto: Souvisí i některý Doylův holmesovský případ s metrem? Který?

Fantom Yorkshiru a Plameny odnikud jsou povídky-hříčky, pracující v pointách s fyzikálními zákony; asi jako to dělával další český autor holmesovek Rudolf Čechura. V druhém případě by se mohlo zdát, že Macek jen oprášil samovznícení, které ve svých románech využili Charles Dickens anebo Jules Verne, před kterými… Ano, „myšlenku, že oheň může vzniknout v těle člověka bez zjevného zdroje hoření, prvně vyslovil léta Páně 1746 jistý Paul Rolli, dopisovatel Královské společnosti, v magazínu Philosophical Transactions. Jeho pojednání se zaobíralo záhadným úmrtím italské hraběnky Cornelie Zangheri Bandi, místo které služebná našla ráno v loži jen hromádku sazí a tři prsty.“

Neférově prozradím, že tento záhadný efekt nakonec u Macka nehraje ve vysvětlení roli; nicméně je řešení podobné efektu jisté - znalcům dobře známé - detektivky Melvilla Davissona Posta (1871-1930), kterou asi nejsnáze najdete v knize povídek Doomfordova záhada (2002). Avšak upozorňuji, že Petr Macek hraje fair play a v detektivkách je stejně jako u science fiction variování efektů a motivů regulérní přístup.

Naše kniha končí už zmíněnou Poslední obětí Jacka Rozparovače. Taktéž vzhledem k tomu, jak je tato povídka krátká, jde o výborný kousek. Macek se jím - vedle již nekonečné bibliografie Holmesovy - vřadil do - rovněž rozsáhlé - bibliografie prací o Jackovi, který byl podle jedné teorie i pozdějším vrahem Otýlie Vranské. „Je to nesmysl,“ řekli jste? Dobrá. Já to řekl taky. Ale teď se pozastavme a společně se Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem se znovu a bez předsudků zamysleme - a uvědomme si, že vyloučíme-li veškeré nemožné varianty, vysvětlení je ona zbývající past. A navíc, při četbě Mackových případů dostanete šanci konečně pochopit, jak se v praxi krve a mlhy liší meditace a kontemplace.

Petr Macek: Sherlock Holmes a poslední oběť Jacka Rozparovače.

V nenáboženské edici Kalich vydala Euromedia Group.

Praha 2023. 184 stran.

https://www.kosmas.cz/knihy/528451/sherlock-holmes-posledni-obet-jacka-rozparovace/