Blogerka a úspěšná spisovatelka Kateřina Karolová napsala svou třetí knihu Odbočka v lesích. Zdá se, že žánr horroru s prvky sci-fi se stává její oblíbenou parketou.

Šest mladých lidí, kteří se dávno znají z dob dospívání, se po společných klasických dovolených v civilizaci rozhodne na radu jednoho z nich strávit svou další na opuštěném ranči kdesi v Beskydech. Před odjezdem se jim podaří ve vetešnictví sehnat starou mapu dané oblasti, což je pro výpravu osudné.

Místo dojezdu na místo po silnici zvolí dle staré mapy „zkratku“ lesem, onu odbočku, která je pro celý příběh meritorní. Postupně se zaplétají do komplikací, jež jim zmíněné odbočení .způsobilo.

Další děj již není možné sdělit, aby čtenář nebyl ochuzen o obsah děje. Lze jej však nalákat na dramatickou stavbu příběhu, který autorka staví jako pověstný domeček z karet, kde každá událost je de facto ouverturou příští kapitoly, která po malých špetkách vtahuje do tajemna příběhu. Autorka vždy na jejím konci sdělí cosi, co čtenáři nedovoluje odložit knihu, protože chce nutně vědět, jak to bylo dále.

Kateřina Karolová používá stejný modus psaní, jako ve své první hororové prvotině „Zítřek ti nikdo neslíbil“, kde se jednotlivé postavy v kapitolách objevují a zase mizí, abychom na konci byli svědky jakési společné katarze, rozuzlení celého příběhu. Krátké věty navozují rytmus stacatta, který udržuje čtenáře v napětí a nerozmělňuje jeho soustředění na příběh.

Knihu bych doporučil přibalit na dovolenou k moři (raději ne do hustých lesů v málo obydlené krajině, které by nepochybně evokovaly některé místopisné oblasti v knize mistrně vylíčené). Po přečtení jistě půjde z ruky do ruky.

Autorka kromě již dvou zmíněných horrorů s prvky sci-fi napsala svou prvotinu „Já, doktorin“, kde shrnuje své zážitky ze zahraničního působení na dětské klinicke v Německu. Žije na Valašsku s manželem a třemi dětmi.