V českých hostincích trávili čas nad půllitry mnohé osobnosti, samozřejmě i spisovatelé a básníci. Majitelé hostinců si jejich přítomnosti vážili. Cedulka uvnitř restaurace hotelu Sýkora v Křivoklátě označuje místo, kde sedával u stolu Svatopluk Čech, jehož matka je pohřbena na místním hřbitově v Amalíně.

Arbes, Hašek a Hrabal by takových cedulek museli mít po Praze spoustu. Posledně jmenovaný pak zejména v Libni, kde od roku 1950 dlouhá léta bydlel a zamiloval si to tam. Jeho nepříliš udržovaný domek v ulici Na hrázi byl obklopen několika hospodami, z nichž mnohé již zanikly. V nich se spisovatel zdržoval většinou přímo u pípy, nasával nikotin a atmosféru a nalézal inspiraci. Z literárního hlediska byly pro něho samozřejmě nejcennější hostince IV. cenové skupiny. Často si přinášel pivo domů ve džbánu, pro sebe i kamarády.

Třída Rudé armády (dnešní Zenklova) do jeho života výrazně zasáhla. Pokud se od jeho zbořeného bydliště směřuje po ní vzhůru, nelze minout Divadlo pod Palmovkou (tehdy Divadlo S. K. Neumanna), kde byl zaměstnán jako kulisák, zaniklé kino Dukla s bufetem Svět, kam chodil na stojáka, libeňský zámek, kde se oženil, a posléze nemocnici Bulovku, kde umřel.

Když ležel v nemocničním pokoji, možná ho napadlo, jak by to bylo výborné, kdyby se vymanil z dezinfekčního pachu a vydal se pěšky dolů známou ulicí až k břehům Rokytky. Milovníci piva již dávno přišli na to, že je výhodnější jít z hospody dolů než nahoru. Proto se spisovatel v časech svého bydlení v Libni občas nechal vytáhnout tramvají nad Bulovku a se svými kamarády absolvoval dolů „slalom“. Místo brankami proplouvali hospodami. Bylo jich tehdy na trase hodně přes deset, a proto někteří účastníci ze závodu odpadli a do cíle v hostinci U Horkých nedorazili. Některé hospody tam dosud stojí, ale jejich vnitřky už vypadají jinak.

Roku 1973 manželé Hrabalovi zchátralý domek opustili a přestěhovali se do 5. patra paneláku v Kobylisích. Ulice, v níž nyní bydleli, byla tehdy pojmenována po ultrakomunistovi Jodasovi, taktéž z Libně (libeňská pětka). Nebylo divu, že manželé pobývali na chatě v Kersku stále častěji.

V Libni dnes nese jméno Bohumila Hrabala podivné náměstí, na jehož obvodu nestojí žádné domy, a základní škola. Tamější pedagogové snad dokáží nezkušené mládeži vysvětlit, že oslava piva není v díle autora to hlavní. Poblíž zbouraného umělcova domku se mezi čmáranicemi sprejerů nalézá barevná koláž na „Hrabalově zdi“.

Podobná připomínka jako v Křivoklátě byla nedávno zhotovena v Libni uvnitř hostince U Horkých v zaniklé židovské čtvrti. Deska na stěně líčí, jak rád zde spisovatel pozoroval hru slunečních paprsků v různou denní dobu. Další podnik, kde je možno se napít, stojí v umělcově ulici Na hrázi. Název „Vinárna U Hrabala“, odvolávající se na slavného pivaře, však zní dost divně.

Lze konstatovat, že Libeň na svého obyvatele, který zaniklý půvab čtvrti pod kulatým plynojemem pěkně zvěčnil, nezapomněla.