28.11.2021 | Svátek má René


Diskuse k článku

PRAHA: Připomínání spisovatele v Libni

V českých hostincích trávili čas nad půllitry mnohé osobnosti, samozřejmě i spisovatelé a básníci. Majitelé hostinců si jejich přítomnosti vážili. Cedulka uvnitř restaurace hotelu Sýkora v Křivoklátě označuje místo, kde sedával u stolu Svatopluk Čech, jehož matka je pohřbena na místním hřbitově v Amalíně.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Plzák 26.6.2020 23:10

To ještě Chruščov nebyl óberkápo a plynojemu už se říkalo pomník Marty Gottwaldové.

V. Kolman 26.6.2020 16:21

Pane Krátký, byl to nejdříve tlakový plynojem pro potřeby hlavního města Prahy. Po zavedení zemního plynu pak pro plynojem nebylo dlouho žádné využití.

Později ta "koule" sloužila jako "zásobník" vakua výzkumného a zkušebního ústavu leteckého (VZLU). Měli u "koule" pracoviště s aerodynamickým tunelem, ve kterém zkoušeli modely letadel. Tunelem proudil atmosferický vzduch do vakua v "kouli". Vzduch přitom dosahoval nadzvukové rychlosti. Jestli je "plynojem" k něčemu používán v současné době, to už nevím.

V. Chrastina 26.6.2020 14:27

Ony byly poživatelné nejenom Hrablovy scénáře, ale především jeho povídky a romány. Dají se číst znovu a znovu a pokaždé je požitek z nich hlubší a hlubší. Budiž mistru Hrabalovi věnována světlá památka. V

F. Houžňák 26.6.2020 12:23

Strýček Google nám ovšem praví, že to původně plynojem byl, až do války.

M. Krátký 26.6.2020 9:44

technická - to není a nikdy nebyl plynojem - byla tam ( je dosud ??? ) nějaká zkušebna pro letectví a pod věci - hezký den R^R^R^

V. Kolman 26.6.2020 8:42

Malá glosa k plynojemu:

Tomu kulatému tlakovému plynojemu nad Palmovkou svého času prostí lidé žertem říkali "pomník N.S.Chruščova". I Chruščov měl krásně kulatou hlavu. :-)

I. Pávek 26.6.2020 8:09

nasával nikotin a atmosféru a nalézal inspiraci. Z literárního hlediska byly pro něho samozřejmě nejcennější hostince IV. cenové skupiny. . . .Mohu potvrdit. I když jsem v té době neměl žádné literární ambice a nemám je doposud, významnou část mého vzdělání jsem získal právě návštěvami restauračních zařízení těch nejnižších cenových skupin. V každé hospodě jiná sorta a jiné téma diskuze. Zajímavé bylo, že i když řádila chřipka na obsazení stolů lektory všeho druhu to nemělo žádný vliv. Atmosféra v každé hospodě jiná. Viržinky voněly jinak než krátké doutníky, cigarety smrděly. I pivo mělo svoji charakteristiku podle čistoty trubek. Žádné rádio, televize, jen hukot ventilátoru a někdy zkouška zpěvu. Nabídka dne: Tlačenka s cibulí, párek s hořčicí, sardinky, lečo s klobásou. A záchody? Asfaltem natřená stěna, pod ní šikmá rynka do díry a kulička naftalínu. Smrad takový, že se návštěva musela absolvovat ze zatajeným dechem. Nedávno jsem se nechal zlákat. Křišťálová čistota ,,auly" i výčepu, vzduch ne nepodobný horskému, televize na celou stěnu, tlumená hudba, na záchodech by se dala lízat podlaha - ne toto už není nic pro mě. A hrůza, u každého stolu pár hostů s nakloněných k sobě, šeptajících a ohlížejících se aby je nikdo neslyšel. Co to je? To je hospoda? Tu už mě nikdo nedostane. Jo, kde ty 50 - 60 léta jsou. To byla ta inspirace pro scénáře pana Hrabala. A proto jsou filmy s jeho scénářem tak poživatelné.