Odstranění sochy maršála Koněva může inspirovat. Ne k demontáži dalších, ale k inventuře pomníkové kultury u nás – třeba při jarní procházce městem.

Jdete-li z Dejvic k Vltavě, k hotelu, který se dříve jmenoval International, řeknete si, že architekturu masarykovské éry střídá ukázka vrcholného stalinismu. A že je dobře, že tak zachovalý unikát je památkově chráněn (od roku 2000).

Ale cestou vás zarazí prázdná plocha uprostřed hlazených kamenů. Po dlouhé době Pražané vidí, jak vypadá místo po čerstvě odstraněném pomníku – v tomto případě sovětského maršála Koněva. Procházka po jeho okolí vede k zamyšlením: Na jaké jindy nepovšimnuté pomníky narážíme? Jaký je osud míst, odkud byly pomníky odstraněny?

Od Bolívara přes Teslu k internetu

Doba, kdy jaro vypuklo, ale kulturní instituce otevřou až za měsíc a úplná volnost pohybu přijde ještě později, nabízí pro tuto inventuru příležitost. Což platí pro různá města, ale zde se budeme držet Prahy, hlavně Dejvic. Můžete tam vyrazit sami, ve dvojici či s rodinou, a půjdete-li s dětmi, osvětová vycházka se může přeměnit v cosi jako bojovou hru.

Jan Šverma na Olšanech

Už při pohledu na místo Koněvova pomníku, na zvláštní kvádr pokrytý deskami dřevotřísky, může člověka napadnout Michelangelův výrok: Každý blok kamene má uvnitř sochu a je úkolem sochaře ji objevit. Ale Pražan si spíše připomene, jak často se z areálů bývalých pomníků stávají nezvládnutá provizoria.

Na místě bývalého Stalinova pomníku na Letné je to spíš plus (metronom působí lépe než zvažované atrakce typu oceanária). Na místě bývalého pomníku komunisty Jana Švermy (zahynul roku 1944 při Slovenském národním povstání) na nábřeží je to sporné. V Košířích, u křižovatky pod Klamovkou, vidíme, jak dopadlo místo pomníku komunistické novinářky Jožky Jabůrkové (zahynula roku 1942 v koncentračním táboře): i 28 let po odsunu pomníku na Olšany je tam stavební jáma. Pro pořádek: nešlo o rozhodnutí státu či samosprávy, ale restituentky.

Zato pomníky, které hladce přečkaly, leckdy fungují coby jistý znalostní test. Ideální terén představují právě Dejvice.

Například: „Děti, koho uctívá támhleten pomník, větší než odstraněný Koněvův a nedaleko něj?“ Musíte přijít hodně blízko, abyste přečetli příslušné nápisy. Pak zjistíte, že je to Simón Bolívar, hrdina Jižní Ameriky. A že pomník věnoval Praze v roce 1983 „venezuelský lid a jeho vláda“.

Simón Bolívar

Benito Juárez

Blízko narazíte na „přátelský pozdrav mexického lidu“, pomník prezidenta Benita Juáreze. A naproti němu na bustu Bernarda O’Higginse, „osvoboditele Chile“. Jen šťoural či účastník bojové hry si položí otázku: Považují ho za osvoboditele i původní chilští Mapučové?

Nikola Tesla

Naproti Koněvovi z druhé strany stojí velmi moderní pomník. Uctívá Nikolu Teslu, což protesty nevyvolá, na dálku to však moc lidí asi nepozná. Ale to pravé ořechové, tu pravou bojovku, zažijete až v blízkém kampusu ČVUT.

Chcete-li někomu zadat hodně obtížný úkol, nechte ho hledat pamětní desku na místě připojení Československa k internetu. To se odehrálo 13. února 1992 na Fakultě elektrotechniky v posluchárně číslo 256. Deska je umístěna vně budovy, ale pozor – přímo pod podlahou oné posluchárny, jež poněkud vybočuje z půdorysu budovy. Tudíž ji musíte hledat nad hlavou. Bojové hře zdar!

LN, 25.4.2020

Foto: Jiří Wagner