V lese je příjemný chládek. Kemp je hezký, mezi stromy prosvítá letní slunko. Vybíráme si s Alenou na mapě stezku na celodenní túru. V ruksaku je velká láhev s vodou, pár jablek a sendviče. Pohorky pěkně utažené, v kameře čerstvě nabité baterie. Můžeme vyrazit.

Les voní, chodník se klikatí pod vysokými stromy. Pak se za lesem rozsvětlí a země ti tu spadne pod nohama do propasti. Grand Canyon! V dálce se na obzoru zvedá kulisa tmavých hor, na špičkách sníh. Do těch si dneska nevyšlápnu. Dělí nás od sebe bezedná propast. Colorado River už miliony let opracovává kámen pod sebou. Zařízla se do něj tak hluboko, že řeku v tomto místě shora ani nevidím. Stěny propasti jsou zubaté. Vodorovné vrstvy skal, dávných mořských usazenin, hrají ve slunci všemi odstíny; převládá tmavě červená. Kdesi v propasti slyším zvuk letadla. Prolétá mezi stěnami bezedných postranních kaňonů, vidím je jen jako malého bílého motýlka kdesi hluboko dole. Za chvíli zvuk umlká, letadlo se ztrácí za útesem. Prostor mezi stěnami kaňonu už zase, jak od nepaměti, patří jen divokým ptákům. . . Smekni a pokloň se!

Dole poprvé vidíme zelenou stužku řeky. Lehce bys ji přehlédl, je tam dole mrňavoučká. Pochodujeme už několik hodin. Ruksak na zádech je lehčí, vody i jídla v něm ubylo. Na únavu nemyslíš. Chodník se po čase odloupne od hrany kaňonu a obloukem se lesem a loukami vrací zpět. Slunko už je nízko. Jsme rádi, když za zákrutem v lese uvidíme stát naše auto.

Dnes si dopřejeme; jdeme na večeři do restaurace. Vyasfaltované parkoviště před vchodem, na druhé straně propast. Velká stavba je postavená z dřevěných kmenů jen nahrubo opracovaných, klády se na stěnách střídají s kamenem. Jedna stěna je prosklená, obrovské okno je přerušeno jen několika kamennými pilíři.Orámované obrazy nabízí jediné téma: Grand Canyon. Autor kreseb byl kumštýřem nad všemi kumštýři. Setmělo se. V dálce na druhé straně propasti bliká několik světýlek. Lidé tam sedí u večeře a dívají se naším směrem. Světlo z restaurace asi vidí jako malého svatojánského broučka kdesi v dálce.

Příští den byli všichni kolem trochu nervózní. Zaměstnanci restaurace, průvodci. Nevidíme žádné “rangers“ v typických zelených uniformách. Na jižní straně kaňonu museli evakuovat všechny turisty; dovídáme se to ve vedlejším hotelu. Nebezpečný zločinec utekl z vězení dole ve Phoenixu. Policajti narazili na stopu blízko kaňonu, utečenec se někde před nimi ve skalním bludišti schovává. Všechny “rangers“ převezli na jižní stranu, pomáhají policii. Propast kaňonu mezi námi se najednou nezdá tak velká. Co kdyby ten zlý lump přešel nějak na naši stranu?

Všechno skončilo dobře, ten grázl už je zase v base. Čteme o příhodě příští den v novinách. Darebák proklouzl nějak policii pod prsty a dostal se k osamělé usedlosti. Panimáma uviděla přes kuchyňské okno chlapa, jak pije venku na dvoře vodu ze zahradní hadice. V ženské hrklo, ale byla metr. Sáhla po brokovnici, měla ji za skříní stále nabitou. Kojoti jí tam chodili krást kuřata. Otevřela dveře na dvorek a s flintou u líce na chlapa vřískla: „Nehni se, nebo to nakoupíš!“

Chlap se lekl. Věděl, že s ženskýma nejsou šprýmy. Stál tam u plotu s rukama nad hlavou, dokud se domů nevrátil farmář. Vystřídal svoji ženu v hlídání lumpa, farmářka zatelefonovala na policii. Dnes byla její rozesmátá tvář na první stránce v novinách. . . Smekni a pokloň se!