25.10.2021 | Svátek má Beáta


POVÍDKA: Pramen u řeky

12.2.2021

Když se v listopadu roku 1831 páter Josef Regner Havlovický stal farářem v Hronově, odpočinku si moc neužil. Sotva se nastěhoval do fary a odsloužil vánoční svátky, vypukla ve městečku cholera. Ve dne i v noci se věnoval nemocným, umírajícím i zemřelým, někdy pohřbíval i devět nebožtíků denně. Značně ho to vyčerpalo a obyvatelé obětavost svého pastýře velmi ocenili.

Brzy po odeznění nákazy však jejich vděčnost zase ochladla. Tak jako každým rokem hodlali z vrcholu zvonice svrhnout dolů kozla a matlat si pak v jeho krvi ruce, protože věřili, že se tím vyhnou nemocem. Farář tento barbarský zvyk zakázal a během kázání jim řekl hezky od plic, co si o jejich inteligenci myslí.

„Ale velebný pán Zeidler nám to dovoloval,“ namítl hostinský Seidl.

„To je mi jedno!“ soptil farář. „Já to zakazuji! To jste křesťané? Styďte se, křupani zaostalí!“

A nakvašeně slezl z kazatelny.

Lidé odcházeli z kostela celí zaražení, ale čas rozepři brzy zahladil. Regner překypoval vlídností a opravdovým zájmem o život svých farníků. Často je navštěvoval v jejich chalupách, každému se snažil pomoci a neustále radil – třeba jak mají hnojit půdu na svých políčkách. Zřídil v Hronově knihovnu, budoval cesty a velkou jeho vášní bylo sázení stromů. Školní mládeži ukazoval, jak se ovocné stromy štěpují. Pokusil se i o dolování uhlí v okolí a díky tomu zchudl. S hospodským, ranhojičem a mlynářem se jednou týdně setkával v hostinci a uvažoval s nimi, co by se dalo v obci ještě zlepšit.

Nápady se mu v hlavě líhly i při vycházkách do přírody. Jednou si to namířil přímo k Metuji. Nemohl proto minout domek Josefa Jiráska, který se nedávno místo tkaní u stavu stal pekařem a kterého jako školáka vyučoval náboženství. Poseděl s ním na lavičce před chalupou. Regner byl přesvědčen, že bída kolem něho se dá odstranit především vzděláváním lidu. Každému to vtloukal do hlavy a nevynechal nyní ani Jiráska. Ten vše trpělivě vyslechl a potom řekl:

„Inu, velebný pane, počty jsou dobré, ale jinak… Dopřeje-li mi Pán Bůh někdy syny, nechám je hlavně vyučit poctivému řemeslu. Psaním by se určitě neuživili, to vím jistojistě.“

Tím si ovšem vykoledoval další dlouhé poučování.

Když farář konečně domluvil, popošel pár kroků k řece. U ní se mu vždy mysl občerstvila, protože v Havlovicích u vody strávil celé své dětství. Metuje tu byla stejně široká jako jeho Úpa, podobně i šuměla a voněla.

Náhle si Regner povšiml, že asi sedm sáhů od břehu se z mokvavé země dere na povrch pramínek a jeho okolí je rezavé. Položil na něj dlaň, olízl ji a zkušeným jazykem rozeznal minerální pramen. Protože byl muž činu, vytáhl Jiráska z chalupy a přinutil ho donést rýč a motyku. Společně vytvořili úhlednou studánku. Její okraje zpevnili kameny a druhý den ji vylepšili korýtkem z lipového dřeva.

Nejbližší neděli se farář z kazatelny svým objevem pochlubil. Zdůraznil především, že ten sirný zápach z vody vycházející nemá s peklem vůbec nic společného. Naopak – voda má léčivé účinky: zahání únavu a zpomaluje hloupnutí. U pramene se proto z úcty ke svému duchovnímu pastýři vystřídali všichni, ale nechutnalo to skoro nikomu a někteří se po napití i šklebili. Léčivé vodě začali říkat „prdlavka“.

Roku 1845 byl jejich farář povýšen na děkana a jmenován též okresním školdozorcem. Musel se tudíž z Hronova vystěhovat. Málokteré oko zůstalo suché, když se loučil, na kozla už dávno farníci zapomněli. V Náchodě pokračoval Regner v bohulibé činnosti ve větším rozsahu než dosud. Zakládal školy, knihovny a spolky, psal do časopisů. Když zemřel, měl velkolepý pohřeb. Hronovští žádali, aby tělo spočinulo v jejich hřbitově, ale nepochodili.

Josef Jirásek měl nakonec pět synů a svůj názor na jejich vzdělání změnil. S pomocí některých z nich si kolem pramenu zřídil malé lázně. Umístil do nich dvě vany na koupele, ale zbohatnout se mu nezdařilo. Nyní zde vytékají vedle sebe prameny dva: Regnerka a o něco méně smradlavá Hronovka. Časem se vyskytly i pomluvy, že protékají hřbitovem. Je možné, že se jedná o konkurenční boj ve prospěch pramenů v nedaleké Bělovsi (Ida).

*****************************

Regner-povídky

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.