Pondělí 15. července 2024, svátek má Jindřich
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

POVÍDKA: Arnošt

diskuse (15)

Pražské automaty, častěji zvané „bufáče“, měly zvláštní, hrabalovskou poetiku. Scházely se tu nejrůznější světy, většinou chvilkově, nepovšimnutě a beznásledně. Někdy význam nečekaného střetu krátce zajiskřil v hutném příběhu, ale hned se zase se rozplynul v lhostejné bezvýznamnosti a v jiných nepříbězích.

U vysokých stolků tu na stojáka a narychlo shltli oběd a vypili lahvové pivo lidé nejrůznějších profesí a společenských postavení. Někdy si sem zašli důchodci „na lepší“. Často zavítali venkovští návštěvníci Prahy; rychle a levně se posílili a zase spěchali na nákupy nebo úřady.

Ale většinou jedli všichni sami. Protože v bufáčích nápadně chyběla ta družná atmosféra hospod. I do jediného volného místa u vysokého stolku se mohl kdokoli a kdykoli vtisknout se svým obědem. Tak se to také dělalo. A přece u toho plně obsazeného stolku, až na výjimky, nikdo s nikým nemluvil. A že u těch umakartových a ne vždy čistých stolků chyběla i hospodská útulnost, většina zákazníků svůj pobyt v bufáči zbytečně neprotahovala.

A přece každý bufáč měl i své stálé návštěvníky, štamgasty, kteří svým bufáčem přímo žili. Doslova. I když různými cestami. Ti nejméně oblíbení se připojili k obědvajícímu zákazníkovi a buď jen nesmírně hladově sledovali každé jeho sousto, nebo se i zdvořile optali, zda se gulášek vydařil a jestli chutná. Pod tím hladovým pohledem obědvající často nějak ztratil hlad i chuť, a svůj nedojedený gulášek opustil. Ti sofistikovanější pečlivě obhlíželi strávníky a nezmeškali žádnou pauzu. Okamžitě se přitočili s dotazem, zda ten gulášek už je volný. A někteří tomu dodávali třídu. Podle způsobu odložení příboru prý usoudili, že pauzírující strávník už v jídle nejspíš nehodlá pokračovat. A gulášek, nebo co z něj zbývalo, změnil majitele. Jako ostatně i po těch méně sofistikovaných zásazích.

Dějiště je snad už dostatečně osvětlené. Teď jen zbývá oživit je dějem a především nositelem děje, tedy hrdinou příběhu. Tím je Arnošt. I když on zatím ani netuší, jak krásné zajiskření dokáže způsobit. Neplánoval to. Dodnes tvrdí, že netuší, co to tenkrát do něj vjelo.

Víme o něm jen, že byl od malička vždycky spíš trochu průserář. Ale vyrostl nám v téměř dvoumetrového pořízka a po napadení Československa „spřátelenými armádami“ se, snad po vzoru Fidela, odmítal holit, dokud tyto „dočasně umístěné“ okupační armády jeho rodnou zemi neopustí. Jenže v tomto případě byl, podle trpkého českého vtipu, jednotkou dočasnosti „jeden furt“. Okupační armády v zemi zůstávaly a Arnoštův plnovous dosahoval impozantních rozměrů.

Do bufáče s Arnoštem vstoupila veliká síla, zatím utajená a benigní. On zatím toužil jen po chvilce odpočinku a vepřovém s knedlíkem a zelím, s obligátní smíchovskou desítkou. Toho se mu po krátké frontě dostalo, a teď se už jen rozhlížel po volném stolku. Štěstí mu přálo, u jednoho stolku stál jen malý chlapec. Arnošt se k němu i se svým nákladem mlčky z druhé strany přidal.

Chlapci koukala nad stolek jen hlava. Před ním, maličko odstrčený, stál talíř s čočkou. Nejspíš „na kyselo“, jak hlásala tabule s nabídkou dne. Uzenka, která měla být součástí „nabídky“, na talíři chyběla. Ale čočky chybělo jen maličko a v nevábně vyhlížející hromádce byla vetknutá lžíce.

Arnošt se na chlapce přísně podíval – a zajiskřilo to. „A kdo myslíš by to měl po tobě dojídat,“ řekl chlapci velice důrazně. „Koukej to dojíst!“

Chlapec vypadal vyděšeně. Chvilku snad zvažoval své možnosti, ale zřejmě dospěl k názoru, že s tímhle přísným a obrovitým Krakonošem nebudou žádné žerty. Přitáhl si talíř a se zřejmou nechutí se začal v čočce vrtat. Arnošt se už nedokázal zastavit. „A nešťourej se mi v tom. Než dojím, koukej mít ten talíř prázdnej!“ A chlapec nešťastně zvýšil úsilí...

Jenže silová pole se někde proťala, mohutně zajiskřilo, blížil se uragán. V podobě mladé ženy, která v rukou nesla dva kouřící talíře, a přece bylo všem jasné, že to není šťastná a spokojená žena. A bylo nepochybné, že míří právě k Arnoštovu stolu. Její hlas, stále silnější a ve vyšších polohách, vyjadřoval, mírně řečeno, silnou nevoli. „Proboha, Kubo, co to jíš? Hned toho nechej, kluku pitomá!“ Rázně odstrčila od chlapce talíř s čočkou a vyrazila mu z ruky lžíci, že přelétla půl bufáče. „Tys’ tím jedl?! Víš, kdo to měl v puse před tebou?! Chvíli tě nemůžu nechat samotnýho! Kdybys si řek, já bych ti čočku koupila!“

Když si Arnošt všiml, jak synek se slzami v očích se snaží nenápadně ukázat prstíkem na něj, jeho dobře vyvinutý pud sebezáchovy zapracoval. Dobře věděl, že rozjetý rychlík a rozlícenou matku holýma rukama nezastavíš. Lítostivě se podíval po zbývajícím knedlíčku, kousku masa, co si nechával na konec a nedopitém pivku, a už si to mazal k východu.

I když neběžel, byl to úprk. Celý blok rázoval, jak nejrychleji uměl, snažil se zamíchat do uličního davu, krčil se, aby nevyčníval, a často se díval přes rameno, jestli není pronásledovaný. Až za rohem si maličko vydechl a zmírnil. „Tak to se mi asi trochu vymklo z ruky,“ pomyslel si. A uvažoval, jestli tahle příhoda vůbec rozvlní hladinu bufáče, který snad už viděl a zažil vše. A nemohl se zbavit lítosti nad opuštěným knedlíkem, kouskem masa, co si podle svého zvyku z dětství nechával na konec jako to nejlepší sousto, nad nedopitým pivkem. Kdo to asi po mně „dojede“, přemítal. Pochutná si?

Aston Ondřej Neff
15. 7. 2024

Událost vyvolala celosvětovou odezvu. Naši političtí předáci reagují lidsky a věcně, přinejmenším v...

Ivo Fencl
15. 7. 2024

Od té doby, co zemřel Kennedy, neustalo rojení konspiračních teorií ohledně jeho smrti.

Neviditelný pes
15. 7. 2024

Dyktando, můj velký, rezavý přítel je stájový aristokrat

Daniel Vávra
15. 7. 2024

Jednoduchý návod, jak řídit stát

Lukáš Kovanda
15. 7. 2024

Český Green Deal je tu, Fialova vláda ho chce schválit bez pozornosti médií nyní v čase dovolených....

Aston Ondřej Neff
13. 7. 2024

Ministr kultury Martin Baxa si pochvaluje, že vláda má kolo zápasu úspěšně za sebou. Další přijdou...

Aston Ondřej Neff
12. 7. 2024

ANO – kromě trvalého vzestupu – zaznamenalo dva úspěchy v poslední době. V eurovolbách zabodovalo...

Aston Ondřej Neff
15. 7. 2024

Událost vyvolala celosvětovou odezvu. Naši političtí předáci reagují lidsky a věcně, přinejmenším v...

Václav Vlk st.
12. 7. 2024

Jak by pravil nezapomenutelný major Terazky: „Herr, súdruh, tavarišč geněrál, som daký zmätený!“ Aj...

Robert Kotzian
15. 7. 2024

Šetření, které ukončila Evropská komise s provozovatelem sítě X, je především vydírání, jehož cílem...

Lidovky.cz, ČTK
15. 7. 2024

Jako kandidát na viceprezidenta Spojených států půjde po boku Donalda Trumpa do listopadových voleb...

ČTK, Lidovky.cz
15. 7. 2024

Evropská komise bude vzhledem k vývoji maďarského předsednictví bojkotovat neformální schůzky...

Radka Kvačková
15. 7. 2024

Už dlouho jsem nečetla tak dobrou knížku. Nebudete ji znát. Myslím, že by ji žádný nakladatel ani...

Marek Hudema
15. 7. 2024

Nepovedený atentát na prezidentského kandidáta Donalda Trumpa by mu mohl přinést výhodu v souboji...

Josef Kopecký
15. 7. 2024

Pětikoalice jedná o zmírnění důchodové reformy. Pomalejší růst věku odchodu do penze, než jak ho...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz