Když přišli v polovině roku 1932 starohamerští Sokolové s nápadem postavit ve Starých Hamrech pomník Maryčce Magdonové, všichni pochopitelně věděli, že Petr Bezruč při tvorbě básně vycházel tak trochu z reality. Magdonů tehdy žilo hodně ve slezských Beskydách. Staré Hamry byly střediskem místní ekonomiky (lesnictví) i s jeho negativy. Bezruč je měl prochozené dokonale. Znal dobře místní poměry a umístěním Maryčky do této krásné, avšak poměry sdírané obce učinil dobře. Místní si toho byli také vědomi, a proto se návrh Sokolů setkal s pochopením.

A tak se hledal sochař. Volba padla na ostravského sochaře Augustina Handzela (1886–1952). Augustin Handzel byl mimo jiné výrazně ovlivněn sochařskou tvorbou svého staršího kolegy Jana Štursy (1880–1925), a tak na objednávku starohamerských kývl. Pouze požádal, jestli by mu nenašli ženu (dívku), která by mu stála modelem. I ta se našla. Stala se jí Marie, rozená Dědičová, původem z Turzovky. Byla to půvabná třetí žena místního obchodníka Vincence Gistingera. Hanzel odvedl skvělou práci. Zlomená dívčí postava umístěná na místním hřbitůvku pod místem, kde bývali pochováváni sebevrahové, byla nakonec odhalena 14. srpna 1933. Je tam dodnes.

Obec při této příležitosti uspořádala slavnost, na které se nezapomnělo i na 65. narozeniny Petra Bezruče. Při této příležitosti proběhla v místní škole výstavka Bezručových spisů a mezi nimi se objevilo také unikátní legionářské vydání Slezských písní, které vyšlo v roce 1918 v Jekatěrinburku.

Slavnostní průvod se dne 14. 8. 1933 vydal od nádraží ke hřbitovu, kde po fanfárách Libuše a zapění sboru „Svoji k svému“ (sokolská píseň od neznámého autora textu i hudby z roku 1918):

Paže k paži!
Buďte řetěz obrovský!
Nechť na život náš doráži
záhuby meč lotrovský,
nechť se zrada opováži
hubit jazyk otcovský.

Hosty slavnosti uvítal vzdělavatel starohamerského Sokola učitel Jan Kabelka a procítěný projev přednesl profesor ostravského Matičního gymnázia, spisovatel PhDr. Vojtěch Martínek. Protektorem slavnosti byl bývalý ministr financí, spisovatel a právník, vysokoškolský profesor JUDr. Karel Engliš (1880–1961).

Když vznikaly první nákresy budoucí sochy Maryčky Magdonové, nosila pod srdcem modelka Marie Gistingerová syna Františka Martina (*1933). Ten žije dosud ve Starých Hamrech, píše a hraje na harmoniku. Je členem Literárního klubu Petra Bezruče a patří mezi jeho zakladatele (1997).

Trochu zapomenutý důkaz česko-slovenské vzájemnosti. V září tomu bude devadesát let.