22.1.2021 | Svátek má Slavomír


OSOBNOST: Za Strakou

22.6.2009

aneb Byl hroznej mráz!

Mívala ráda jen mě a Mickeyho Mouse - do chvíle, než prvně spatřila Václava Klause. (Láďa Straka: písnička Zpátky do Evropy)

Jsi Velice krásný, Jiříku! Tvář máš hebkou jako samet, vlasy lesklé jako havraní peří v oblasti biskupa a tvé podvlékačky září na slunci bělobou jako čerstvě napadlý sníh. Leč Quasimodo, zvoník od Matky Boží, je krásnější než ty! (Láďa Straka: písnička Kouzelné zrcadlo)

Na hladinu rybníka svítí sluníčko a kolem stojí v hustém kruhu pařezy, které tam zhotovil jeden zručný člověk. Jmenoval se František Levota (Václav Souček a Láďa Straka: písnička František Levota)

***

Tolik třikrát Láďa Straka. A Láďu Straku jsem miloval.

Byl o dvacet let starší, narodil se 25. května 1945 a 13. června 2009 bohužel zemřel už ve čtyřiašedesáti letech. Škoda. Báječný člověk, Láďa Strakabáječná studna humoru a veselí, skvělý písničkář z Hradce... Když mu bylo osmadvacet (1974), uskupila se okolo něj nezapomenutelná skupina Lokálka (jak to před jedenácti lety i vylíčil ve stejnojmenné knížce, která má 176 stran, a tato Lokálka (pojmenovaná podle tehdejší pražské soutěže trampských skupin a vzniklá ze spojení skupiny Úplněk (spíše trempíři) a Skolomous (spíše county), vlastně už nikdy nepřestala hrát.

Od roku 1977 uváděl její koncerty amatérský herec Václav Souček (kterého Straka náhodou potkal na hradeckém náměstí) a tyto dva hlavní tahouny doplňovali (kromě skoro dvacítky dalších) především Láďa Hubelbauer, Jiří Gregora, Jiří Pirner a František Zapadlo. Vznikla nezapomenutelná partička skorokomiků, která před třiceti lety (1979) dokonce získala i hlavní cenu Porty, načež dostala příležitost a začala skoro zuřivě natáčet v rozhlase, jednu písničku za druhou. Jen během následujících tří let prý tak vzniklo na dvě stě živých nahrávek.

A pravda pravdoucí, Láďa měl spoustu i čistě vlastních písniček - a mnozí na něj nedají dopustit. Nikdy. Ale co naplat, proslavily ho parodie. A parafráze. Tedy to, co začali až později a pararelně produkovat skupiny jako Těžkej Pokondr anebo v daleko horší kvalitě Maxim Turbulence.

***

Jednou z prvních Strakových parafrází bylo Folsom email blues.

Tedy české verze Cashova Folsom Prison Blues. "Můj děda bejval natěrač - a machr na práci, na půdě nám po něm zbyla pistol stříkací!" začíná tento "hyperhit", zatímco americká lidovka In The Mood, která u nás zlidověla jako Pole s bavlnou, skvělému Láďovi sloužila co kadlub pro písničku Pole s cukrovkou. Jejím prostřednictvím nám, Čechům převyprávěl Straka pohádku O veliké řepě.

Pohádky však varioval i jinak. Prózou, a to z cyklu Straka na vrbě. Během vystoupení Lokálky dík tomu z jevišť zněly Otesánek i Hloupý Honza i Pták Ohnivák. A Straka zvesela varioval i Sněhurku a sedm trpaslíků i Pyšnou princeznu i Tři zlaté vlasy děda Vševěda i Zlatovlásku, tu jako Zlatovousku. A pohádky O dvanácti Měsíčkách, O perníkové chaloupce či O zlaté rybce, ale mezitím nelenil a vymýšlel a vydrnkával i další hudební parodie a parafráze, mezi nimiž mě obzvlášť baví Jaro. Je přitom typické, jak tato skladba začíná i v jeho verzi vážně, protože... O tom není pochyb! Straka uměl dělat humor s vážnou tváří, a tedy tak jako třeba i Peter Sellers. Současně ovšem - i s celou Lokálkou - zůstali klauny absolutně lidovými a na nic si nehrajícími. Nepochybně občas i podbízivými, podle mého názoru to ale není u nich podbízivost přílišná. Spíš naopak.

***

My čekali jaro – a zatím přišel mráz.

Tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás.

Dva dny a dvě noci stále padal sníh.

Náročný to bylo v těch dobách ledových..., zpívá se v Jaru, které vyšlo hned na jejich první LP (ale až roku 1992).

Čtyři stupně pod nulou snad byli, vážení,

vlaky hned pár hodin nabraly zpoždění,

každou chvíli bez proudu a plyn jen skomíral

a na jízdní řád se raděj nikdo nedíval...

Byl hroznej mráz...

Ne, kdo nezažil, anebo už si nepamatuje socialistická utkání s každoročními mrazy anebo i uhelné prázdniny (které nejen mne jako kluka pokaždé potěšily), - stěží pochopí odvahu i genialitu tohohle Strakova textu na známou melodii Jindřicha Šťáhlavského a Tomáše Linky. A co pak teprve Strakův Balíček karet - parodující smrtonosně vážnou vyprávěnku Miroslava Černého!!! Hle:

Povím Vám příběh z vojenského cvičení, který mi vyprávěl T. Texas Macháček. Jeho hrdinou je voják a balíček karet...

A co Strakův Romeo a Julie? V té jediné písničce dokázal šmahem smísit a parafrázovat hned čtyři šlágry: Matuškovo To se nikdo nedoví, Písničku pro Zuzanu, Motýla... a ještě Zlatokopa Toma.

Za ocitování ovšem stojí i refrén další, tentokrát už úplně původní Strakovy písničky Osado, osado, která vzdáleně připomene styl Ivana Mládka: Předsedo, předsedo... osadního výboru,

dospěli, dospěli... jsme k jednomu názoru.

Zítra půjdem k vodopádu

na lososy na brigádu,

jen ať zkusej táhnout bílou peřejí...

***

V civilní životě Láďa Straka pracoval jako novinář a redaktor. Psal pro Deníky Bohemia a například o soudních procesech. Na pódiích a jevištích se však vždy snažil přicházet s něčím nepochmurným, novým... A parafráze, na rozdíl od parodie, vysvětluje Václav Souček, znamená nejen v jeho případě postižení původního významu textu, ale naruby.

A otočit tedy tu panenku sukýnkami dolů. To je ovšem věc, kterou málokdo pochopil, takže se u toho posluchači řezali, ale autoři původních záměrů se občas cítili dotčeni.

***

Možná není divu. Známý hit mého mládí o řidiči náklaďáku "Měl v ramenou... (Banks of The Ohio) dovedl totiž poťouchlý šprýmař velice dovedně překutal v "Osobák" a...

Nocí i dnem - svůj trabant hnal - na plný plyn.., stále dál a dál...

Nu, a legendární Kartnerovu Hospůdku zas předělal na Záchytku, která tak nezapomenutelně začíná: Jednoho večera - vyšel jsem za šera - do města kulturně zrát. Divadlo zavřený - v kině tři stařeny - a film, co neměli hrát... Nu, a Shanea - od skladatele Jiřího Brabce – přetvořil v Šulce ("Byl to Šulc..."). A Feleena From El Paso stala se v jeho režii Kristýnou z El Paky a... Tam poblíž návěstí - žil jen tak pro štěstí - muž, který závory spouštěl, když slyšel vlak znít... Měl domek služební s malými okny... a dceru Kristýnu, toužil z ní průvodčí mít...

Nu, a Poslední kovboj se stal Posledním playboyem... "Prohlížím svůj první Playboy, podivné cítím vzrušení, a vyzývavý pohled slečny, co o mně nemá tušení..."

***

Podobná zpotvoření (která já osobně rád akceptuji), ale stihla i třeba hity "Je jaká je" (... tak mě náhle kopla do klína...) či Good Hearted Woman alias "Když si žíznivou ženskou vezme žíznivej chlap...". A z Lásko, mně ubývá sil (Lucille) udělal Straka Lásko, mně ubývá kil Slýchali jsme: Já sám pozdě večer jsem na hřiště vešel, vzal trenky a uslyšel smích... Krásná se zdála, s koulí si hrála, já se zeptal, zda vrhat s ní smít... Z Vyčítalova Jima Bridgera stvořil Frantu Nováka (Tam poblíž vísky Pardubic, kde úrodná je zem...) a z Hapkovy Levandulové Pistáciovou (Za mostem v úzké ulici - je krámek z dálky vonící, když trable mám se stolicí, jdu tam... Potom, snad z úcty k tradici, klobásu dám si s hořčicí, zelenou jak tři vodníci – a čekám... Ach jó...).Nu, a takto vyhlíží ve Strakově podání dnes už klasický Grossmannův a Vyčítalův Blizzard:

Když jde blizzard s vichřicí, dám si ovar s hořčicí... a zalezlej jsem doma celej den...

V lahvi doušek rumu zbyl, proč bych v klidu nepopil,

vždyť jen stanic pár je metrem k Mary Ann.

Vždyť jen stanic pár je metrem k Mary Ann...

Láďo! Budeme zpívat a vzpomínat!

***

P. S. Avšak závěrem ještě musím spravedlivě upozornit, že Lokálka nerovná se, a to ani v oblasti textů, jen Láďovi Strakovi. Psali nebo i dál píší pro ni i jiní, a to někdy lépe a jindy hůř. K těm méně dobrým, i když stále poslouchatelným evergreenům bych osobně přiřadil "Špičkový hokej je krutý..." (původně Severní vítr) od Karla Šusta, k těm vydařeným drzostem pak písničku Kouřím rád alias (původní) Zvonky štěstí od Jiřího Kindla, kde se zpívá "Fajčenie... mám zo všetkeho najradšej...", a Šustovo Stáňo (Oh, Ruby), kde se doslechneme, že...:

Mám naději, že uslyšíš mé tiché volání... Potravu dát do talířů nic ti nebrání, snad bude dnešní večer stejný, jako tolikrát... Ó, Stáňo! Pojď večeři mi dát!... A také: Je zázračné to vědomí, co všechno ještě sním... Rovněž nezapomenutelnou se dávno stala Indulona alias původní trampská Ascalona od V. Špičana...

A... Když přijde hlad, jedině Indulóna - je přítel nejlepší ze všech, co znám. Jak častokrát pomohla Indulona ve chvílích nejtěžších..., když chléb byl sám! Howgh!








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.