Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Phil Collins oslavil dne 30.1.2021 životní jubileum. Pro mne je to jeden z nejlepších muzikantů konce 20. a počátku 21. století. A jsem rád, že jsem jej viděl dvakrát „naživo“.

Je držitelem prestižních ocenění Grammy, má Oscara za filmovou hudbu filmu Tarzan. Začal hrát na bubny jako dítě, byl vždy samouk. Jeho hvězdný čas začal vstupem do skupiny Genesis, kde zpočátku bubnoval a jen občas přizvukoval a po odchodu Petera Gabriela, jenž zvolil sólové hraní, se stal frontmanem kapely s nezaměnitelným hlasem.

V 80. letech 20 století vydali Genesis svá slavná alba: Duke, Abacab, Genesis, Invisible touch, která jsou stejně kvalitní jako předchozí Foxtrot, The Lamb lies on Broadway a Trick of the Tail.

V roce 1996 se vydal na sólovou dráhu. Jeho koncert First Farewell Tour z Paříže, který byl vydán na dvou video CD, patří k nejcennějším pokladům mé diskografie. Jeho sólové projekty s perfektními vokály a muzikanty patří k tomu nejlepšímu, co je v tomto žánru k poslechu. Přesto v roce 2007 uspořádal turné s dalšími dvěma členy původních Genesis (Mike Rutheford a Tony Banks) a skvělými muzikanty Chestrem Thompsonem na bicí a kytaristou Darylem Stuermerem. Měl jsem to štěstí, že jsem sehnal vstupenky – sezení téměř u pódia, takže vedle skvělé muziky jsem měl možnost vidět gejzír neutuchající energie všech muzikantů, kteří hráli bez přestávky téměř čtyři hodiny a svým posluchačům nabídli všechny slavné známé vypalováky.

V červnu 2019 vystoupil v O2 aréně v Praze. I když byl fysicky indisponován (prohlásil česky, že má „nohu v prdeli“), jeho posluchači byli nadšeni. Asi nejvíce emotivní skladbou byl jeho duet se synem Nicolasem, který jej při hře na bicí zastoupil, a lze s jistotou říci, že Phil má velmi kvalitního pokračovatele rodinné tradice.

V přiloženém videu nabízím skladbu In the Air Tonight. Při jejím sledování mne vždy napadne, jakou moc mívali dříve šamani, jak dokázali snadno zhypnotizovat své posluchače. Takže – dejte si, ryzího Phila Collinse. Sedmdesátiletého mladíka, který prostě umí.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora