Chtěl vidět, jak to vypadá na druhé straně

Zemřel světový Čech. Jako Milan Kundera je náš první světově uznávaný romanopisec, tak Miloš Forman byl náš první v celém světě respektovaný filmový režisér.

Prosadit se ale musel mimo domov, ve Spojených státech amerických. Hned 21. srpna 1968 vytušil přesně, o čem bude následná normalizace, a nechtěl s ní mít vůbec nic společného, nesvobody měl plné zuby, a proto odešel. Mohl si to dovolit, protože svět již tehdy o něm věděl.

Hned jeho první celovečerní film Černý Petr dostal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu v Locarnu a Hoří má panenko, film z roku 1967, byl nominován na Oscara.

Ověřil si, že platí jeho životní slogan: Vyprávěj příběh tak, abys mu mohl sám věřit, a ona v něm pravda o životě bude.

A platilo to i o jeho prvním filmu, který v roce 1971 natočil podle scénáře svého přítele Jean-Claude Carriiéra v Americe: Taking Off dostal první cenu na festivalu v Cannes.

Aby se držel svého sloganu, skoro všechny jeho filmy se zabývají svobodou, protože ta mu v tehdejším Československu ze všeho nejvíce chyběla, a proto jeho výpověď byla i pro Američany přesvědčivá.

Na skutečný úspěch si musel ale ještě chvíli počkat, ten měl až jeho film Přelet nad kukaččím hnízdem, který dostal pět Oscarů a přinesl také životní roli herecké hvězdě Jacku Nicholsonovi.

Celkem natočil ve Spojených státech Miloš Forman deset filmů včetně Amadea, který dostal dokonce osm Oscarů a točil se v Praze. Žádný český režisér neměl podobný úspěch.

Ale nejvíc ze všeho měl asi rád Přelet, protože, jak říkal, to byl vlastně český film. Prostředí psychiatrické léčebny velmi připomínalo poměry Československa 70. let.

A rajcovalo ho, jak náčelník Bromden vyrve z dlaždic v umývárně kamenný blok, prorazí okno a uteče. „To byl sen náš všech kluků. Ne utéct, ale jenom se podívat, jak to na druhé straně železné opony vypadá.“