„Nejhorší v životě, jak říkal Oscar Wilde, je neriskovat. Kdo neriskuje, je už částečně mrtvý. Opačně, každá spolupráce s architektem je risk pro architekty i pro ty, kteří s nim spolupracují. Riziko je nedílnou součástí plně prožitého života.“ To jsou slova Evy Jiřičné, která v neděli 3. března 2019 oslavila při plném pracovním nasazení osmdesáté narozeniny.

Naposled dostavěla Vzdělávací komplex Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, ve Štefánikově ulici, který́ byl zprovozněn v roce 2018. Slouží zejména studentům a pedagogům Fakulty humanitních studií.

Eva Jiřičná

Protože vzhled nové budovy byl omezen původní zástavbou, musela se paní Jiřičná soustředit na vnitřky budov. Říká: „Myslím si, že se nám podařilo v nich vytvořit atmosféru, kterou nikdo nečekal. Původní domy byly hodně hluboké a uprostřed měly dlouhé tmavé chodby; tomu jsme se chtěli vyhnout. Nakonec jsme v tomto komplexu navrhli malé atrium a jednotlivým patrům jsme propůjčili stejné barvy, které vidíte na jaře z letadla: od žluté přes zeleň v různých tónech – všechny živé radostné barvy jara... I přednáškový sál je celý žlutý, což je barva slunce, takže i když nemá přímé světlo, když se rozsvítí, září.“

V zahraničí, v New York Historical Society, otevřela paní Jiřičná dvoupatrovou novou expozici Tiffanyho lamp, mezi kterými se prochází a které jsou chráněny vitrínami z ohýbaného skla. Protože se o ní ví, že dělá skleněná schodiště, vyžádali si, aby pro ně jedno navrhla. Podařilo se jí realizovat schodiště, které je opravdu celé ze skla kromě madel zábradlí a malých spojek. Schody jsou prosvětlené světlem, jehož zdroj není vidět, což se ještě doposud nikomu nepodařilo.

Eva Jiřičná, která absolvovala architekturu na ČVUT a později obor architektura na Akademii výtvarných umění, v létě roku 1968 byla na stáži v Británii a po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se domů vrátila až po roce 1989. V Praze pak založila spolu s Petrem Vágnerem ateliér Al Design, takže pracuje střídavě tady i v Londýně.

V Česku řada projektů čeká na povolení. Připomenul bych jenom bytovky v Brně ve Veveří, Novou scénu ve Frýdku-Místku, v Praze navrhla kavárnu ve Schwarzenberském paláci a dokončuje dům v Tróji. Rovněž navrhla jednu kancelářskou budovu a několik obytných domů na Rohanském ostrově. Povolení na stavbu objektu na konci Revoluční ulice u Štefánikova mostu již její kancelář získala, ale jedná s obyvateli v okolních domech: mají obavy, jestli jim stavba nezastíní okna. Bohužel všechna tato jednání trvají nekonečně dlouho, takže dodnes Praha nemá žádnou její větší realizovanou stavbu.

(Napsáno pro ČRo Plus)