Ačkoli jsou na prodej, některé knihy mají nadpozemskou moc zasáhnout srdce a změnit život. Jako obchodní artikl to ale snadné nemají. Zubní pastu, bicykly i hudbu může šikovný výrobce prodat do světa. České knihy nikoli. Každý větší nakladatel nabízí stovky titulů a pořádný knihkupec tisíce, kdežto drogerie jen pár různých zubních past. Závratné je množství potištěného papíru, a tak se kvalitní knihy prodá jen tisíc až dva tisíce výtisků... to běžná zubní pasta jde na odbyt tisíckrát, deset tisíckrát lépe.

Nakladatel dobré knihy dnes přestává být podnikatelem a stává se dobrodincem doufaje, že si skvělé dílo přece jen najde dostatek čtenářů.

Bývaly časy, kdy nebyl náš knižní trh tak neutěšený. Od 80. let 19. století do hospodářské krize v 30. letech 20. století. Dokládají to osudy úspěšných nakladatelů, jakými byli Jan Laichter, František Borový, Alois Hynek, Jan Otto nebo František Topič.

Tenkrát díky horlivému a obětavému úsilí statisíců Čechů, kteří se upínali k myšlence národního státu, vrcholila emancipace české společnosti. Národ měl nejen své hospodářsky úspěšné podnikatele, ale myšlenka češství rezonovala v každé hospodě. Čeští spisovatelé a básníci se uctívali jako předvoj myšlenkového a mravního společenského vývoje. O knihách se běžně debatovalo v novinách a časopisech. Elita usilovala o mravní a vzdělanostní povznesení národa.

Úsvit nové doby vypadal nadějně. Prezident byl vzdělaný literát a kulturní založení jeho dvou nástupců bylo zřejmé. Dnes abychom se našich poslanců, ministrů a státních činovníků obávali zeptat na jejich oblíbenou knížku. Kam se poděla vzdělanost? Je snad nepřímo úměrná počtu absolventů vysokých škol? Přestávají snad lidé namáhat svůj intelekt? Konkuruje knize surfování na sociálních sítích, nebo elita českého národa zanikla v exulantských vlnách?

Tvořiví lidé mívají zvláštní vlastnosti a doba si žádá uniformitu. Jak si všiml F. Scott Fitzgerald: „Začněte s jednotlivcem, a než se nadějete, vytvoříte typ. Začněte s typem, a zjistíte, že jste vytvořili – nicku.“ Originalita a kreativita je nevítaná.

Relativně úspěšný český nakladatel dosahuje zisk především na reedicích svých úspěšných titulů. Novinkových bestsellerů s prodejem několika desítek tisíc výtisků je méně než šafránu. Proto také u nás nepůsobí žádné významné nakladatelství se zahraničním majitelem, zatímco v lukrativních oborech cizí vlastníci převažují a to nejen v bankovnictví, dokonce i v tradičním českém cukrovarnictví drží ¾ výrobní kapacity.

Z ekonomického hlediska je nakladatelská činnost nevýznamná, vždyť výkon 8 miliard korun představuje jen málo přes jednu tisícinu HDP. V jak ostrém kontrastu je její vysoký kulturní a společensky význam!

Dobrá kniha odměňuje čtenáře nejenom intenzivními zážitky a pocity při čtení. Psychologický výzkum dávno potvrdil pozitivní vliv čtení na neurologickou soustavu a posílení empatie i kognitivních schopností.

Knihy jsou jediný prostředek k dialogu s generacemi našich předků, k pochopení jejich světa a závazného odkazu, který pro nás vytvořili. Existence nevelkého národa není nesamozřejmá, platí výrok Milana Kundery: „Není nic důležitějšího, než aby si životní význam své kultury a písemnictví plně uvědomovalo celé naše společenství.“

Literatura – snad s výjimkou Francie – hraje v naší západní civilizaci podřadnou roli. Hlas spisovatele, hlas básníka není slyšet. Nebo znáte nějaké nezpochybnitelné jméno?

Pod naprostou většinou beletristických novinek jsou podepsány ženy. Jsou nejčastěji kronikářkami malých rodinných tragédií. Chybí jim však svébytný, originální a hlubší pohled, nenutí k silnému prožitku, alespoň že uchovávají kompetenci literárního psaní.

Pod nízkými obzory nikdo neprahne uchopit svět a vydat o něm svědectví. Snad ani ozvěnou nejsou přítomni Mácha, Hašek, Čapek, Vančura, Holan, Hrabal, Vaculík nebo Čerepková. Vlasta Javořická tu ovšem straší. Devadesát devět próz ze sta je čtení do vlaku.

Nabízí se srovnání s českým průmyslem: Nemáme značky s mezinárodním renomé, vyrábíme součástky, neumíme prosadit vlastní sofistikovanou produkcí.

A BUDOUCNOST?

Břich západní společnosti ještě stále vykazuje sádlo hmotných rezerv z minulosti, u nás má manévrovací prostor mnohem skromnější. Chybí kvalitní společenská diskuse a rozhled jejich aktérů. I u nás už vznikají obavy z omezování svobody projevu. Mediální témata prozrazují finanční zájem. Politické neziskovky financuje stát i zahraničí. To ony deformují veřejnou diskusi. Tito lidé mluví za jiné a prosazují extrémní požadavky, jež neslouží české společnosti. Ze strany státu hrozí cenzura založená na algoritmech umělé inteligence.

Možná nastávající chudoba probudí tvůrčí síly. Nezdaňované knihy nabídnou více náročnější literatury, ale k zásadnímu zlomu nedojde. Dobrá kniha potřebuje podporu a kulhavý stát ji neposkytne. Najde si majetné osvícené jednotlivce? Je to naše jediná naděje.

RAutor je nakladatel