Krále Václava IV. vládnutí nebavilo, a v zemi se proto šířily zmatky a násilí. Někteří nižší šlechtici se bez větších rozpaků obohacovali loupežnictvím, dobré podmínky pro takovou činnost panovaly v údolí Sázavy. Zeman Mikeš Zoul z Ostředka se tam zmocnil Čejchanova hrádku u Chocerad a odtud se svou početnou družinou podnikal nájezdy do okolí.

Řádění té bandy bylo už tak rozsáhlé, že s tím král musel něco udělat. Roku 1404 poslal proti loupežníkům vojsko v čele s arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Házemburka. O arcibiskupovi se mezi lidmi vedly řeči, že neumí číst, rozhodnost však nejvyššímu duchovnímu pastýři v Čechách nechyběla. Pod jeho vedením byli všichni raubíři pochytáni a v poutech odvedeni do Prahy. Tam byli odsouzeni k smrti.

Z popravy byla učiněna velká výstražná podívaná. Pražská šibenice na úpatí hory Vítkov nebyla schopna takové množství odsouzenců pojmout, a proto se tesaři museli činit. 50 zpustlých jinochů mělo být pověšeno vedle sebe, jejich vůdce pak na háku nad nimi. Všichni Pražané se na popravu těšili.

Na cestě k popravišti poskytoval Zoulovi duchovní útěchu universitní mistr Jan Hus, činný též v Betlémské kapli. Loupežník se strachoval o svou duši, a proto mu kazatel poradil, aby požádal shromážděné diváky, aby se za něho modlili. Zoul poslechl, nedalo se však poznat, jestli přihlížející lotrovi vyhoví.

Loupežník měl ještě jednu starost:

„Tak nevím, mistře… Byl jsem odsouzen k pověšení na hák. Buď na hák přivážou pro mě oprátku, nebo mě na něj narazí. To by se mi vůbec nelíbilo.“

„Určitě platí ta první možnost,“ mínil Hus. „Nežijeme přece v barbarské zemi. Brzy budeš mít klid. Buď rád, že tě neupálí na hranici.“

„Tobě se to mluví,“ řekl lupič pochmurně. „Jsi kněz, tobě se nic takového nemůže přihodit.“

Hus pokrčil rozpačitě rameny a uznal, že má loupežník pravdu.

Mýlili se oba – Hus byl upálen v Kostnici a Zoulova mrtvola visela na háku za žebra sedm let. Teprve když z ní jeden pomatenec utrhl nohu, byla zahrabána.

***********************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.