8.8.2022 | Svátek má Soběslav


KULTURA: Umělec a umětel – Suchý a Tarantino

21.7.2008

aneb Když dva dělají totéž…

„Hamburger, to je základ každý pořádný snídaně!“ Souhlasíte? Nebo nesouhlasíte? Zásadám zdravé výživy taková poučka (již cituji popaměti), pravda, zrovna dvakrát neodpovídá…

Zaznívá však tónem, který nesnese sebemenšího odporu, hned zkraje údajně „kultovního“ filmu amerického režiséra Quentina Tarantina, který odvysílala TV Nova dne 30. června 2008. Dvojice zabijáků (v podání J. Travolty a S.L. Jacksona) v něm vpadne do hotelového pokoje, aby si za nadřízeného mafiána vyřídila účty se skupinkou mladíků. Než je popraví, pouští na ně chvíli hrůzu. V rámci takového rafinovaně odstupňovaného „pouštění hrůzy“ s nimi gangster v podání S.L. Jacksona nejprve blahosklonně konverzuje o tom, jak správně snídat, táže se jich, zda hamburgry zakoupili u McD., nebo jiné společnosti, ochutná pořádnou porci, zkonzumované důkladně pochválí. Dále se zaražených hochů zeptá na název nápoje, kterým hodlají hamburgry zapíjet. Odpověď zní výslovně: „S.!“ S hlasitým, labužnickým srkáním se gangster nápoje S. napije. Při tom všem vystupuje Jacksonův zabiják jako autorita sama, stravovací úkony provádí a související moudra pronáší do hrobového ticha.

Následně přejde dvojice zabijáků od blahosklonného tónu do řevu, vyděšené nešťastníky ještě trochu „podusí“, načež je (až na jednoho, který je odpraven později v autě) na místě postřílí. Gangsterovi posilněnému hamburgrem a nápojem S. se v samém závěru citované sekvence přímo zázračně vyhnou kulky předposledního ze skupinky popravených. Logický závěr z toho všeho (jenž sice není vysloven nahlas, je však nasnadě) zní: „Posilníš-li se po ránu hamburgrem a nápojem S., bude z tebe naprostý king! Dokonce i kulky se ti vyhnou…“

Quentin Tarantino umí. Běží o nejintenzivnější reklamu na hamburgry a nápoj S., jakou jsem kdy viděl. Snad to bude tím, že ve více ohledech (násilný a brutální kontext, kolize se zásadami zdravé výživy) překračuje limity, jež reklamní spot normálně překročit nesmí. Běží totiž o reklamní spot, který jako takový není řádně označen, ale tváří se jako jedna ze sekvencí „kultovního“ filmu ...

Vedle Tarantinova neoznačeného, brutálního reklamního spotu postavme scénku, kterou jsem před časem zhlédl v divadle Semafor. Vagabund v podání Jiřího Suchého se zde – podobně jako gangster v Tarantinově filmu – sápe po charakteristické zelené lahvičce s nápojem S., tedy po tomtéž nápoji. Tady však veškerá podobnost s Tarantinem končí! Suchého vagabund si totiž, jak se záhy ukáže, napoprvé nepřečetl název nápoje zcela přesně. Naivně předpokládal, že v láhvi bude SPIRIT, tedy lihovina, alkohol! A výsledné zklamání dává s patřičným despektem a pořádně hlasitě najevo: lamentuje, že místo alkoholu jsou v lahvi s nápisem S. jenom „ňáký chcanky“! Dotyčný produkt se rázem stává „mrtvolou“.

Tak jako umí Quentin Tarantino, umí i Jiří Suchý. Zatímco Tarantino je umětel, Suchý je umělec. Stejně jako umětel je i umělec v případě nezbytí připraven jít „přes mrtvoly“. Ale poněkud jinak. Nenechá se koupit. Raději (přestože trvalejší zdroj peněz zoufale potřebuje) veřejně „popraví“ sponzora. Nejvyšší hodnotou pro něj totiž zůstává umění.