Ten, kdo by chtěl spojit trojí - procházku krásným zámkem a jeho poetickou zahradou se skrytými zákoutími, podniknou výlet za okraj Prahy a dozvědět se něco o předních literátech -, by měl navštívit malé městečko, připomínající v mnohém minulou dobu - Vrchotovy Janovice.

Dne 25. května roku 1999 zde byly do rodinného hrobu Nádherných v zámeckém parku uloženy ostatky baronky Sidonie Nádherné, která zde trávila větší část svého života a byla původní majitelkou tohoto zámku, kde Rainer M. Rilke a Karl Kraus našli inspiraci k psaní svých poetických děl.

Šlechtický dům se širokou svou branou
mi pěkně připadá i v smutné šedi.
Kočičí hlavy z dláždění hledí
A světla lamp se rozblikla stranou.
Na okno bílá holubice sklouzla,
jak nahlédnout by chtěla za záclonu.
Vlaštovčí hlasy slyšet zpod balkonu.
Tot chvíle závratná a plná kouzla.
Rainer M. Rilke, 1911

Sidonie Nádherná se v Janovicích narodila roku 1885, její dlouhé jméno, Sidonie Amálie Karolína Julie Vilemína Nádherná, bylo na konci minulého století zcela obvyklé, nebot poukazovalo na vznešenost stavu osoby. Otec Sidi, jak byla často baronka zkráceně nazývána, Karel, rytíř Nádherný, přestavěl zámek ve Vrchotových Janovicích podle návrhu architekta Josefa Mockra. Zámek měl připomínat slávu české šlechty, a tudíž nesměly chybět ani věžičky, jež poukazovaly na nedobytnost hradu a jeho sílu, to samé i lnoucí se kamenný most přes hluboké příkopy hradu, za kterými později vzniklo zahradní zákoutí a kamenné posezení u oválného stolu, od kterého byl krásný pohled do podzámčí. Kamenný stůl v parku pod lipami, kde Karl Kraus, vídeňský básník, napsal roku 1918 jedny ze svých poetických veršů, jež srdcevryvně pojmenoval "Touha":

Kdysi to bylo.
Ve dne v myšlenkách se utápím, za noci muka konají své dílo,
A často jenom o snu sním.
Odcházíš a nejsi to už ty.
Já v horečnatém šílenství však
jsem v bezpočtu tvých podob zakletých.

Kamenný stůl byl nejoblíbenějším místem spisovatele Krause, když za oněch slunečných dnů chtěl pracovat venku. Říká se, že přírodou oblehlý a plný inspiradcí zde i napsal část svého dramatu, stati do liberálnědemokratického časopisu Die Fackel a některé další verše.

Kraus, který založil svou slávu především na kritice řeči a skvělé obraznosti, svojí asociativností představ dosahoval fascinující obraznosti, jež napomáhala akcentovat jeho důraz na morálky a obecné lidské hodnoty pravého "člověčího žití". Teprve roku 1966, téměř třicet let po jeho smrti, došlo v jeho rodné zemi k jisté rehabilitaci a očistě tohoto autora pocházejícího z Čech, avšak v dobách komunismu téměř úplně zapomenutého. Poprvé v této době vyšly jeho překlady a několik děl nových.

Ale vraťme se k baronce Nádherné. Právě u ní se tak kouzelně dá vysvětlit pojem "nomen omen", Spojení těchto dvou slov znamená, že nositel určitého slova má i jeho vlastnosti. Baronka Nádherná byla skutečně "nádherná". Nejen svým půvabným zjevem, ale také nebo především i svým duchem. Intelektuálně nadaná žena, přítelkyně básníků a spisovatelů kolem sebe vytvářela kultovní milieu, do kterého se uchylovali mnozí lidé od pera. Její charisma přitahovalo. Byla jakousi českou obdobou Madame de Stael, v jejímž salonu v Paříži se scházel výkvět francouzských intelektuálů. I baronka Nádherná měla u nás své předchůdkyně. Vzpomeňme jen kněžnu z Babičky, vévodkyni Zaháňskou, jejíž zámek v Ratibořicích, obklopený také nádherným parkem, byl podobným duchovním centrem. Do Vrchotových Janovic sice nejezdili králové a císařové jako do Ratibořic, ale za krále literatury můžeme považovat oba největší z V. Janovic, Krauseho i Rilkeho.

Konec života Sidonie Nádherné, na rozdíl od jejího života mezi světovými válkami, již nádherný nebyl. Nejdříve nacisté, po nich komunisté. Poničili zámek, devastovali zahradu. Ten čas, i památka obou spisovatelů a paní baronky byly dlouho opomenuty. Ale nejen dobro vítězí na zlem, i krása a ušlechtilost nad vandalismem. Jeďte se o tom přesvědčit do Vrchotových Janovic. A můžete se poklonit i paní Sidonii, která se sice až po smrti, ale přece jen vrátila do svého zámečku z anglického exilu.