Dne 30.října 2009 oslavilo divadlo Semafor padesátiny a jeho řediteli a hlavnímu protagonostovi Jiřímu Suchému bylo letos 78 let. Komu se to podaří, aby skoro v osmdesáti oslavil padesátiny a založil dvě divadla, která prosperují dodnes. Jiří Suchý totiž založil o rok dříve i Divadlo Na Zábradlí. Nedávno mi řekl:

"Když se člověk ohlíží a má za čím, trochu to potěší a trochu je to tristní. Potěší ta část práce, která dobře dopadla, a rozpaky navodí to, co nedopadlo tak, jak by dopadnout mělo. V mém případě a v souvislosti s Divadlem Na Zábradlí si přišlo na své obojí.

Jsem pyšnej na to, že jsem vyprovokoval několik osob, bez jejichž pomoci bych se na nic nezmohl, aby pomohli založit divadlo, které už jednapadesát let úspěšně funguje. Zásluhu na tom mám nespornou, protože kdybych nepůsobil v pražské vinárně Reduta, kdybych nepřesvědčil Ivana Vyskočila, abychom dali dohromady divadlo, kdybych nenapsal první hru a nezískal svým vystupováním sympatie pana doktora Vodičky a režisérky Heleny Phillipové, která pak získala pro věc Ladislava Fialku, kdyby v Redutě se nestala naším štamgastem Ljuba Hermanová a bez váhání s námi do toho šla a kdyby všichni ti za mě neudělali tu mravenčí práci v oblasti byrokratické, tak by asi to divadlo nevzniklo. Vzniklo by tam jindy něco jiného, ale nebylo by to to, co si dnes člověk pod firmou Na Zábradlí představí.

Tak v tomto punktu jsem sám se sebou spokojen. Celou věc mi kalí taková maličkost: díky tomu, že toto divadlo vzniklo, vyšlo najevo, že vlastně nic nedovedu. Ne že bych to do té doby tajil, ale sám jsem to netušil. Až prací na jevišti se to provalilo. Po několika měsících jsem divadlo opustil, když jsem pochopil, že už do ničeho v budoucnu nebudu obsazen. Přiznám se dneska, že to bylo ode mne gesto: dal jsem výpověď, protože jsem doufal, že mě začnou (jakožto spoluzakladatele a autora prvních dvou her, na nichž se svým způsobem podílel Ivan Vyskočil, protože ani ty nebyly tak úplně bez vady) přemlouvat, abych setrval. No, nikdo mě nepřemlouval a já tu výpověď se styděl vzít zpátky, když jsem viděl, s jakou úlevou ji přijali. A tak jsem odešel."

Jiří Šlitr, s kterým Suchý vystupoval v Redutě, se koncem roku 1958 vrátil z Bruselu, kde účinkoval v programu Laterny magiky režiséra Alfréda Radoka na výstavě Expo 58, na krátkou dobu si založil vlastní orchestr složený z několika amatérských hudebníků a začali zase spolu vystupovat. A byl to právě Šlitr, kdo tehdy dostal nápad, aby si založili vlastní divadlo. Uvažovali o hudebních komediích - termín musical se do České socialistické republiky dostal až později. Ve stejné době přemluvili ke spolupráci muzikanta Ferdinanda Havlíka a tato trojice tvořila základ. Zbývalo jen přesvědčit úředníky, což se nakonec podařilo, a tak se zrodil na Malé scéně ve Smečkách, kde je dnes Činoherní klub, v roce 1959 Semafor. Soubor se brzy rozšířil o Waldemara Matušku a Evu Pilarovou

Jiří Suchý dnes říká: "Protože jsme s Jiřím Šlitrem byli tehdy poněkud věhlasní, veřejnost si nás okamžitě našla a Semafor začal prosperovat. Velmi nám tehdy pomohla nepřízeň partajních úřadů, protože publikum o ní dobře vědělo a zahrnulo nás svou přízní. Děkuju tedy touto cestou Městskému výboru KSČ, Národnímu výboru Hlavního města Praha a ještě dalším pitomcům, kterým jsme byli trnem v oku, což byla tehdy nejlepší reklama. Trvalo jim to několik let, než na to přišli, a pak obrátili a chovali se velmi přátelsky. Dopomohli nám k divadlu na Václavském náměstí. Náklonnost ze strany KSČ pak trvala až do roku 1969. Ale to už je zase jiná kapitola."

A k ní se nebudu v této poznámce vracet, protože o tom se v těchto dnes psalo a hovořilo ve všech médiích. Jen bych dodal: Jiří Suchý měl a má dodnes na všechny možné překážky, které ho kdy potkaly, jediný recept: práci. Představení Kytice, kterou teď k výročí zase obnovil, byla na začátku sedmdesátých let tak úspěšná, že díky ní - jak dnes říká - přežil tlaky režimu i náhlou smrt v prosinci roku 1969 Jiřího Šlitra, kterého nahradila Jitka Molavcová.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6