Jako osmého hosta jsem uváděl v cyklu Záhady a záhadologové (iniciovaném Janou Horákovou z Knihovny města Plzně) moderního folkloristu Petra Janečka.

Snad s výjimkou Pavla Toufara, který vystoupil v prvním dílu, na mě ještě neudělal na půdě těchto pořadů v Polanově síni nikdo takový dojem. A nedivím se tomu. Petr Janeček vládne zajímavému oboru. Struktura moderních mýtů a jejich syžetů je po celém světě fakticky totožná a jenom a právě lokální detaily se liší. Příklad?

Krvavé koleno je v Londýně mezi dětmi Starcem ve studni, na Moravě to je Krvavý dědek. V Austrálii si ovšem děti hrají na Ducha na dvoře. Atd.

Petr přišel s tetou a nějakým párem milenců. Podal jsem mu ruku a řekl: „Já se připravoval, mám tu papír. Jana Kratochvílová, Michal David, Goja...“

Uznávám, že to byl laciný vtip, takže jsem to chtěl napravit. Povídám: „Znáš tu Chomského hypotézu, že v mozku máme již od narození strukturu, do níž zapadne kterákoli řeč? Poslyš, co když to platí i ve tvém oboru. Co když obdobná struktura pomyslně obaluje svět. Primární syžety nemigrují, ale v zásadě jsou strnulé a lokálně je tam a onde naplňují obsahy, které nevyužívají místí jazyk nebo nářečí jako u Chomského, ale místní reálie. V Koruně na Václaváku někdo omylem snědl cizí párek, to je stará historka, ale víme, že v New Yorku se to vypráví o čokoládové tyčince.“

Petra to zaujalo. Aplikovat Chomského na etnologii je sice možná vtip, nicméně jedna věc je skutečností. Etnologové opakovaně hovoří o MIGRACI historek.

Ale proč by mýty vlastně migrovaly? Prostí lidé v mnoha zemích nemají ani peníze na cestování! Ano, cosi „migruje“ skrze sdělovací prostředky, po internetu, když ho člověk používá, nicméně nemohla by v základě „ležet“ na zeměkouli podobná struktura?

Asi jako ji máme v mozku pro slova a jazyky?

Nu, faktem je minimálně to, že se ty samé historky po celé Zemi vracejí místně i v průběhu času a jedna Petrova kolegyně v USA třeba zarputile pátrala po určitém novodobém mýtu až do jeho patnáctého kolene, lze-li to tak říct. Nicméně i patnáctý vypravěč řekl: „To se stalo někomu jinému a mně o tom člověku vyprávěl můj kamarád.“

Pátračka to v tu chvíli vzdala. Proč? Snad pochopila, že je to jako s anekdotami. Podle vtipné Asimovovy povídky o počítači Vtipálek totiž anekdoty implantují mezi nás mimozemšťané, aby lidstvo testovali.

Kdo ví. A z tří set novodobých bájí vykutal jeden vědecký průzkum jen u dvou v základě nějakou knihu nebo film.

A skutečná událost v základě?

Zdá se nám, že jsme ji našli, a pak vždycky zjistíme, že příběh už existoval předtím.