Nová tvář a obsah Literárních novin s podtitulem Týdeník pro kulturu a politiku. Od začátku června jim šéfuje Petr Bílek, který tam přešel z Reflexu a pod jeho vedením dostaly velmi brzy nejen novou tvář, ale i nový, na politické straně nezávislý obsah. Dvojčíslo 30-31 z konce července bylo po mnoha letech opět vyprodáno a připomínalo to dávno zašlé časy slávy Literárních novin, Literárních listů a Listů. A i následující číslo 32 z 9. srpna přineslo několik pozoruhodných materiálů jako například rozhovor s kreslířem Miroslavem Bartákem, překlad článku ze německého newsmagazínu Der Spiegel o problémech s přistěhovalci či ukázku z románu mladičké japonské spisovatelky Rin s názvem Autofikce či esej Vladimíra Kučery, kterého znají čtenáři jako autora televizního seriálu historie.cs, s názvem Kdy budou Češi vyléčeni z dějin?

Zmínil jste politickou nezávislost nových Literárních novin, mohl byste ve stručnosti připomenout historii Literárních novin?

Literární noviny byly založeny v roce 1927, a tak po sto letech navázaly na nejstarší český vědecký a kulturní časopis, který založil v roce 1827 František Palacký. Vycházel pod názvem Časopis společnosti Vlasteneckého museum v Čechách a jako Časopis Národního muzea vychází dodnes.

Literární noviny prošly mnoha etapami a mezi válkami je vydávalo nakladatelství Sfinx. Tehdy se kolem něj soustředili významné osobnosti jako byli Josef Kaplický, otec Jana Kaplického, Josef Hora, Adolf Hoffmeister, Vilém Mathesius a další, kteří propagovali hodnotnou knihu. Druhé zajímavé období se datuje řádově od poloviny šedesátých let minulého století, kdy se kolem Literárek shromáždila spisovatelé Klíma, Kliment, Vaculík a v redakční radě zasedali pánové Kosík, Kundera, Procházka či Putík. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy byly Literárky zastaveny a vydával je v exilu Jiří Pelikán. Obnovené Literárky vycházely od dubna 1990, ale brzy se ukázalo, že na starou tradici navázat nejde. V letech 1999 až 2009, po odchodu staré party, je řídil Jakub Patočka. V této době se časopis věnoval aktuální politice, ekologii, jaderné energetice a jeho náklad povážlivě klesal. V květnu 2009 je koupila společnost Litmedia, šéfredaktorem se stal Zbyněk Fiala a pod jeho vedením se Literární noviny změnily na předvolební časopis ČSSD, který se spíše rozdával než prodával. Po prohraných volbách o něj ztratila sociální demokracie zájem, pan Fiala odešel a Petr Bílek se snaží navázat na starou tradici s novými lidmi.

Myslíte, že takový projekt má šanci?

Řekl bych, že by nové Literární noviny mohly mít šanci, protože v době novinové krize, kdy většina celostátních deníků se na svých kulturních stránkách věnuje jen popkultuře a v novinách se stále články zkracují, by mohla být po takovém titulu větší poptávka. Jde o to, jestli se podaří redakci soustředit kolem sebe dost rozličných, tedy politicky různě orientovaných autorů z celého světa, kteří budou ochotní za skromných podmínek, které má redakce k dispozici, pro ně psát náročné analýzy, eseje, jestli budou přenášet zásadní evropská témata do našeho kontextu a jestli se vyprofilují tak, aby byly užitečné i pro širší čtenářskou obec. Aby pomáhaly čtenářům se orientovat na současném knižním trhu, který od roku 2005 produkuje ročně 15 až 18 000 titulů. I tento úkol je obtížný. Recenzenti by se museli vzdát autorského exhibicionismu a zcela se podřídit službě čtenářů.

Autor je novinář a spisovatel