Úvodem rovnou vyzvoním, co to bude za fintu. Hned potom vyžvýknu, o kterého Václava Dvořáka se jedná (ale možná to už víte). Finta spočívá v tom, že dnes čte hodně mladých lidí, tedy pokud vůbec čtou, žánr fantasy. Proč tomu tak je, se vysvětluje různě, a možná to nefikanější řešení, které jsem zaslechl, zní, že „to tak bylo přece vždycky, ale nenápadně“.

No, nevím. A analyzovat zde to neumím. Osobně ale cítím, že je science fiction, jak jsem k ní vzhlížel od mládí, nadále zatlačována. Podle mě se to nezlepšuje. Paralelu bych viděl například v (už tak dávném) zastavení letů na Měsíc. Na přelomu šedesátek a sedmdesátek jsem sdílel nadšení z programu Apollo. A spousta lidí se mnou. Mnozí to pamatujete. Mluvilo se o Marsu atd. A rozhlédněte se po raketodromech dnes. Uchystány leda ty válečné.

A ony se i ve fantasy odehrávají veliké a pro někoho malebné, ne-li krásné války (Pán prstenů), ale to jistě nebude tím pravým důvodem, proč Václav Dvořák nasadil (i v rámci „oživování“ jiných planet) svou fintu. A pojmenovat ryzí sci-fi Jak se vaří drak považuji za přinejmenším zábavné.

Jistě a jasně: mladá fanynka fantasy není tak hloupá, takže zítra cestou ze školy knihu trochu v krámě i prolistuje a uvidí, že to tam s těmi draky nebude až tak horké jako ve filmech a různých maskovaných pohádkách vydaných knižně. Zase tedy knížku odloží a koupí si novinku od Tolkiena, která skutečně zrovna vychází (je to ještě možné? Je) - a není proč ji zde jmenovat. Ale stejně. Možná si plno, plno čtenářů - připravených na ty jiné draky a mraky draků - toho sci-fi draka od Václava Dvořáka objedná.

Je to již jeho čtvrtá kniha. Spolu s Ondřejem Neffem a několika dalšími nese tak standartu pravé science fiction, a tak u nás ještě nevymřela. Zároveň dodejme, že píše knihy s mladými hrdiny. Očekává čtenáře do sta let, to ano, ale „mlaďochy“ má rád; vždyť je i učitel. Nebo navzdory tomu. Musí to s nimi vydržet a vydržel pro ně i psát a sní možná, že je pořád jedním takovým. Vžívá se rád do mentality lidí přesně přes „erou“ young adult.

Po dvou románech o Písečnících (první vyšel před pěti roky) a románu Já, Finis přišel s knížkou Jak se vaří drak o dvanáctiletém chlapci Adamovi, který (skutečně) vytváří cosi, co sice nedští přímo sýru, ale oheň asi přijde. Vyrábí draka - a je to genetická manipulace. Autor, dodejme, je nejenom profesor jisté univerzity, ale také odborník na mechaniku a dvojnásobný už vítěz Ceny čtenářů Magnesia Litera.

Patnáctého září pokřtí svůj román v Krajské knihovně v Liberci a jeho Adam se učí již ve škole nikoli snad kouzlit jako Saxana či Harry Potter, ale upravovat živé tvory pomocí inženýrství. Trochu se ale vzpříčí programu svých profesorů, jako to kluci umějí (a zvláště se vzpříčí autoritě jistého profesora Zachariáše) a počne „vařit“. Onoho dráčka. Ten bude muset umět létat a bude muset mít něco v mozkovně a musí mít i to nejméně pravděpodobné, a totiž schopnost chrlení ohně. Vědecky a s technikou přece jde „vyčarovat“ totéž co kouzelnou hůlkou. Vyspělou technologii od magie nerozeznáte.

Jistě vás od knihy neodradí, že tam je taky Adamova spolužačka Eva. Ehm, Evelína. Ona vám je snad chytřejší než on. Když jej něco napadne, Evelína už to dávno ví. Takovou parťačku si každý chlap nepřeje, ale já bych ji bral.

Václav Dvořák: Jak se vaří drak. Ilustrace Jakub Cenkl. Vydal autor. Liberec 2023. 232 stran.

____________________________________________________________