Chicagský rodák Jon Davis žije už sedmnáct let v Praze a líbí se mu tady. Češtinu se učil vlastními silami, a protože psaní je jeho profese, napsal v ní už dvě knížky. První z nich, Hezký víkend, je na světě už od roku 2006, druhá s názvem Sousedi vyšla před Vánoci 2009.

Svým krátkým textům, psaným roztomile naivistickou češtinou, říká „povídky“, ale vlastně je to spíš publicistika – pro nás české domorodce velice poučná a zábavná. Jon nám nelichotí, nechce se podbízet, ale přesto objevuje v českém prostředí mnoho dobrého, různé světlé stránky našeho života, které si sami ani neuvědomujeme. Tím pádem nenahrává našemu sebemrskačství a tendencím brblat sami na sebe (jak strašní jsme my Češi), ale díky svému neotřelému pohledu Američana nám pomáhá objevovat netušené věci.

Už v první knize Hezký víkend například žasne nad velikonočním šleháním žen pomlázkou, nebo si pochvaluje, že se čeští muži v hospodách neperou, nebo aspoň mnohem méně než v Americe. V knize Sousedi si zase pochvaluje naši skvělou (!) veřejnou dopravu a ujišťuje nás, že v Čechách člověk vůbec nepotřebuje auto. Obzvlášť miluje vlaky, i když jsou špinavé, drahé, špatně se v nich topí a jezdí stále řidčeji, ale zato mají neodolatelnou poezii. „Nejezdím vlakem kvůli praktickým důvodům,“ prohlašuje.

V titulním vyprávění nové knížky popisuje své sousedy z žižkovského činžáku, které pojmenovává podle jejich vlastností – například paní Řvátová pořád řve na děti nebo na psy. Také přesně rozpoznal důležitou funkci důchodkyně, kterou má každý správný tradiční činžák a která všechno kontroluje a ví, kde se co šustne: nazývá ji Bába baráku. Skvěle vychází se svou „prostitukovou sousedkou“ na patře. Stejně bezchybně zapadl do českých hospod, protože nesmírně oceňuje místní pivní ráj i celou přívětivou hospodskou kulturu; lituje jen, že těch úplně klasických hospod je čím dál méně. Přátele si našel mezi obecenstvem pardubických dostihů i mezi hokejovými fanoušky.

Takovou promoci v Karolinu, která nám připadá zcela normální, popisuje s žasnoucíma očima: nemohl uvěřit, že vidí tolik lidí v historických zdobných hábitech s historickými klobouky, nejvíc ho fascinovali pedelové s ozdobnými žezly. „Najednou jsem měl pocit, že jsem cestoval zpátky časem do středověku (jako Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše), ale koukal jsem na diváci a měli na sobě moderní dvacáté století oblečení,“ píše. „A pak jsem najednou měl pocit, že jsem byl na nějakém náboženském rituálu, ale jsem si hned zapamatoval, že jsem v České republice – a měl jsem zpátky klid.“

Líbí se mu, že většina Čechů se staví tolerantně vůči homosexuálům a měkkým drogám, jen nechápe, že máme tak zaseklé politiky, kteří to svým rozhodováním vůbec nereflektují. „Češi jsou skvěle tolerantní a progresivní národ,“ ujišťuje čtenáře. „Mají skvělý ´Žít a nechat žít´ postoj. Je to škoda – díky jejím politikům – že většina zbytku světa to nezná.“

V knížce jistě objevíte mnoho dalších půvabných postřehů. Dotvářejí ji kongeniální ilustrace Milana Hencla, dobře podtrhující jistou dadaisticko – naivistickou strunu autorových textíků.

Jon Davis: Sousedi, vlastním nákladem, Praha 2009, kontakt: www.hezkyvikend.cz