„Himalájec“ Martin Kratochvíl (piano), „Američano-Čech“ Tony Ackerman (7strunná kytara) a „pražský Iránec“ Imran Musa Zangi (perkuse). Gentlemani středního či pokročilejšího  věku hrající hodně svěží a mladou muziku.

Mohli by hrát úplně klidně sami sólo s nějakou mladší talentovanou předkapelou, ale dnes otevírají pro mě nejlepší koncert českýho jazzu v tomhle roce.

Všichni jsou špičkoví instrumentalisté. Roztomilé Tonyho průvodní slovo s krásným akcentem v češtině, nádherná komunikace mezi muzikanty i mezi pódiem a publikem, dobrý zvuk a přiměřený set.

Instrumentální kousky, něco z pera Tonyho něco od Martina, jeden kousek z Milesova „Blue“, ale jak říká Tony „Miles by to asi nepoznal“.

Znáte někdo lepšího perkusistu v Čechách než je oftalmolog Zangi? O tom, by mohla vypovídat řada lidí počínaje –123 min až po tohle trio.

Zajděte si na ně někdy, třeba do Reduty anebo když se občas objeví v Železné, kde je asi „nej“ atmosféra. Jejich nahrávky, které dovedou vykreslit krásnou meditativní atmosféru obzvlášť vhodnou na dlouhé podzimní večery, jsou běžně v distribuci

Hodně naplněný prostor (ač lístek nebyl nejlevnější) je už natěšen a naladěn na vrchol večera. Po krátké pauze nastupuje Robert Balzar trio. Jiří Slavíček (bicí), Stanislav Mácha (piano) a Robert (kontrabas). Jinak „gros“ Illustratosphéry Dana Bárty. Balzar je z téhle generace jeden z nejlepších a v současné chvíli v Česku nejúspěšnější kontrabasista. Mimochodem jejich poslední CD Overnight bude určitě kandidovat na jazzovou desku roku.

Zazní úvodní instrumentálka a na scénu nastupuje Yvonne Sanchez, poloviční Polka po matce a poloviční Kubánka po otci, žijící už celkem dlouho v Čechách, kde ale teprve objevila svůj hlas. Hned na počátku burcuje diváky svým živým hlasem a pokračuje v ladění atmosféry. Se svou á la Stivínovskou čapkou chvílemi poklekává a zpívá i na bobku. Je živelná, užívá si to, i když tenhle prostor vyplnit a přehlušit časté cinkání skla z blízkého baru není úplná hračka. Její hlasově příjemný sladký alt myslím není na jedničku s hvězdičkou (to by možná hrála na jiné ulici a jiném poledníku). Ovšem její komunikace s publikem i kapelou je velmi dobrá, jihoamerická krev o sobě dává děvět. Repertoár má docela slušný, přestože se v něm objevuje hodně převzatých věcí. V Praze dělá pravidelné večery ve stylu brazilian mood s její oblíbenou bossa novou. První deska Invitation je dost povedená, ale možná ji chybí atmosféra právě takovéhoto živého vystoupení. Yvonne teď chystá už nějakou dobu nový projekt ve stylu latin groove s živějším doprovodem (Ondřej Pivec, Roman Pokorný ad.), uvidíme. Loučí se, ale určitě se vrátí, to je jisté.

Další triová instrumentálka a po ní přichází největší hvězda večera.

Viděli jste někdy Dana Bártu těsně před tím, než vstoupí na pódium? Tak to stojí za to, ten člověk muziku prožívá naplno a bere ji opravdu vážně. Stojí v zákulisí, prociťuje instrumentálku, melodicky se pohybuje a vrtí jako kdyby tancoval po žhavých uhlících a ještě k tomu měl v žilách nějakou hodně horkou krev. Takže opravdová star („moderatizátora“ večera bych vyměnil hned, ale co naděláte) na pódiu. Z počátku má zvuk trochu rezervy, ale dnes jde o jazz a nikoli žádné sólo pro zdejší největší hlasovou hvězdu moderní hudby v posledních desetiletích. Snad jako druhá skladba jde „But Not For Me“ aneb Gershwin podle Cheta Bakera, hodně pěkné. Od písně „Městem“ v úpravě pro trio už je zvuk dobrý. Předělávka Sinatrovy „Lookin' At The World Through Rose Coloured Glasses“ je absolutně špičková. Najednou mi přijde Dan úplně srovnatelný s jazzujícím Stingem, Van Morrisonem a nejspíš i s Cullumem. A přichází vrchol, několikaminutový duet s Yvonne v „Dindi“. Na Yvonnině CD má tahle skladba skoro 8 a půl minuty, teď si ji užívají s Danem snad ještě delší…Ale to nestačí, navíc následuje další duet jako přídavek.

Když jsem viděl prvně Dana jako „hosta“ Yvonne v klubu Železná před pár lety, byl mírně nesvůj, repertoár byl pro něj úplně nový, styl ještě víc a texty neměl zažité. Dnes je dávno patrné jak ční na zdejší scéně.

To, co dělají Robert s Danem pro český současný jazz je neocenitelné.

A nezasloužil by si u nás jazz nějaký pěkný svatostánek? Pokud některý hokejista už neví kam  investovat, možná ideální tip a k tomu rovnou i jazzovou kavárnu a tančírnu, vše pod jednou střechou a žádný bankrot po pár letech, tahle muzika nezemře, to si pište!

(Psáno pro Musiczone.cz)

Odkazy: 

www.robertbalzar.cz

www.yvonne-sanchez.com

www.danbarta.cz