Odborník na Lovecrafta (1890–1937) Sunand Tryambak Joshi (*1958) má na svědomí poutavou antologii děl, u kterých je - dnes kultovní - Howard Phillips Lovecraft jen spoluautorem.

První část Hemživý chaos obsahuje mj. povídku Pod pyramidami (1924) sepsanou na zakázku pro Harry Houdiniho (1874-1926), pod jehož jménem vyšla hned dvakrát. Slavný mág je jinak autor nejméně deseti titulů a v legendárním časopise Weird Tales měl vlastní sloupek nazvaný Ask Houdini. Ale využíval tzv. ghostwriterya kupříkladu Lovecraftovi pouze chvíli vyprávěl, jak mu jednou v Egyptě zaklapli na ruce-nohy želízka, načež padal svržen šachtou Pakapovy hrobky - mezi Velkou pyramidou a Sfingou. „HPL“ měl zůstat jako autor utajen, ale inkasoval zálohu 100 dolarů. Při psaní se nechal inspirovat i skutečným spisovatelem. Vzpomněl si totiž na francouzského klasika Gautiera (mj. autora Kapitána Fracasse) a na jeho příběh Kleopatřina noc (1838) a vzniklo dílo kombinující mágovu vzpomínku právě s Nocí. Strojopis HPL sice pak ztratil na nádraží, ale zůstal mu naštěstí perem vytvořený rukopis, který dodnes existuje. - To vše se přihodilo v době, kdy se Lovecraft ženil s ukrajinskou židovkou Soniou Greenovou (1883-1972) a ta mu notně pomohla s novým přepisem, i když je nepěkné, že na samý konec vsunuli klišé „a pak se probudil“.

Houdiny samozřejmě nebyl jediný Lovecraftův spoluautor - a dalším se stal např. Clifford Martin Eddy(1896-1967) z Providence, tedy Lovecraftova bydliště. On a jeho choť Lovecrafta poznali v létě 1923, ale Muriel Eddy později uváděla, že ho vlastně znala již od roku 1918 (kdy se seznámily jejich matky). Eddy psal nesporně brak a v časopise Weird Tales logicky narazil. Třeba s textem Popel (1923). Přece ho v časopise udal (a Požírače duchů, 1923), obě práce ale až s úpravami pana „HPL“. A je to, co do literárních „výšin“, nejnižší z Lovecraftových revizí. A Požírač typ povídky, jaké sám už ze zásady nepsal. Ale nutno říct, že některé jiné a pozdější Eddyho povídky jsou lepší - a vlastně psal úsečněji než HPL, kterému nabídl k adaptaci i text Hluchý, němý a slepý (1924) - o muži, jenž navzdory triu handicapům vnímá v odlehlém domě blízkost čehosi zlověstného. HPL nápad překlopil v parodii a z jiné, poněkud nekrofilní Eddyho prózy Milovaní mrtví byl dokonce tak nadšen, že ji během návštěvy Eddyových nahlas přečetl. Povídka po svém zveřejnění šokovala, v Indianě ji dokonce zakázali a vydavatel Farnsworth Wright se právě od té chvíle zdráhal od Lovecrafta brát jeho „krajně extravagantní“ povídky - s explicitně líčenou hrůzou.

Spoluautorkou HPL se stala i Winifred Virginie Jacksonová (1876-1959), již potkal v komunitě amatérských žurnalistů. V útržcích se zachovala vzájemná korespondence, kde spisovateli vyjadřuje lásku, a její zádumčivá črta Zelená louka otevírá právě náš svazek, přičemž (také její) Hemživý chaos mu dal titul.

Prý spolu psali povídky podle snů, které se jim zdály v letech 1918–19, ale hlavní inspirací pro Zelenou louku byl hieroglyfy pokrytý meteorit z Mexika. V Hemživém chaosu pak Jacksonová napsala prostředek, zatímco HPL doplnil úvod a finále - o zničení světa. Nejmenovaný politik doby (a tehdy ještě politici beletrii četli) tehdy napsal, že by Lovecraft „zasloužil“ - za „marné pokusy napodobit pana Poea“.

Stovky let se nakonec dožil další spoluautor Adolph Danziger (1859-1959). Byl tak stár, že ještě osobně poznal Ambrose Bierce - a právě pod jeho vlivem vydal Oběť vědě (1893). Právem se mu text nezdál. Po jeho prosbě ho HPL přepsal na Clarendonův poslední test (1927), načež Danzinger poprosil i o revizi Bierceovy biografie.

To však HPL odmítl (uměl říkat „ne“) a - nezamýšleně komický - Portrét Ambrose Bierce vyšel pak (1929) bez jeho účasti. Přesto se HPL ukazuje jako kavalír: za přepracování Oběti vědě si naúčtoval jen 16 dolarů, zatímco Danzinger nakonec inkasoval od časopisu 175 dolarů.

Původní verze textu není ještě nadpřirozená a HPL v jednom dopise přiznal: „Z úmorné monotónnosti té pitominy jsem málem vybuchl.“ Vše přepsal, ale Joshi je zklamaný i definitivní podobou: verze od HPL je sice fantaskní, ale poněkud monotónní.

Další text, humorný Elektrický popravčí (1929) je úprava fantaskní Danzingerovy prózy Automatický kat, která byla tak vážná, až se stala trapnou, což si sami ověřte: česky vydaný svazek obsahuje i původní toporné verze Popravčího a Oběti vědy.

HPL psal rád, fakticky byl jedinečný, uměl velmi solidně rozvíjet děj a zvládal svým postavám přiřknout motivace; dokázal jim oživit světy. To vše je v pořádku; ale při spolupráci Lovecraft často narážel, protože původní verze občas mířily proti jeho duchu. Přesto se mořil. Většinou tehdy, když potřeboval peníze, ale nebylo to pravidlem.

Další spoluautorka Zealia Brown-Reedová Bishopová (1897-1968) studovala žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě a HPL jí byl (1927) doporučen knihkupcem Samuelem Lovemanem (1887-1976). Co bylo dál? Lovecraft její pitomý text - o srubu na hnízdě chřestýšů - hnětl a hnětl. Výsledek funguje. Nazval ho Yigova kletba (1928) a po letech řekl, že Zealia přinesla pouhou synopsi, zatímco on přidal: prolog, zeměpisný kolorit, motivace hrdinů, kletbu, hadí božstvo, ženskou se sekerou, identitu hadovy oběti a ještě epilog z léčebnyJ. Nakonec jde o jednu z jeho nejkompaktnějších, nejpůsobivějších povídek, za niž Zealia inkasovala 45 dolarů. HPL si řekl o 17 a půl dolaru a nelze už zjistit, zda i na ně rezignoval. Dotyčná se musela starat a malého synka a HPL tedy houževnatě revidoval i další prózy této svobodné matky, přičemž nejlepší je Pahorek: bohatě strukturovaný, esteticky výživný příběh. Později HPL tvrdil, že mu Zealia vnukla chabý nápad: bezhlavý duch u indiánské mohyly. Přesto tvrdě zapracoval, nicméně Weird Tales text „paní Bishopové“ odmítl (1930). Agent téže dámy a Lovecraftův přítel Frank Belknap Long (1901-1994) je tu taky podezíraný ze spoluautorství, avšak oddaně píše: „Zádumčivý, ponurý, grandiózně atmosférický text, lovecraftovský od první do poslední strany.“ Long povídku přepsal a dvakrát se krátila, podruhé rukou samotného vydavatele Augusta Derletha (1909-1971). Nakonec vyšla teprve roku 1989. Má motiv s mimozemšťany, ale HPL jej užívá jako metaforu pro vývoj naší, západní civilizace. Lidé budoucnosti tu pokoří stárnutí, nicméně vše i tak vadne, upadá. A praktikuje se „výběrové šlechtění“. Vláda si tak jistí moc. Ano, možná je právě tato Lovecraftova povídka ze všech jeho „divných“ příběhů nejblíž nacismu, jak se nakonec vyvrbil; ale mějme na paměti, že není původní. Aspoň ne zcela. Roli hrál rukopis uvnitř kovového válce, což inspiroval už román Jamese De Milla (1833-1880) A Strange Manuscript Found in a Copper Cylinder (1888). Jiné prvky sál HPL jako mléko z povídky Abrahama Grace Merritta (1884-1943) Tvář v propasti (1923). Přesto mají Yigova kletba a Pahorek svou kvalitou ze všech Lovecraftových revizí nejblíž jeho výtvorům.

Učitelka Anna Helen Croftsová (1889-1975) z Massachusetts psát neuměla. Většina „jejího“ textu Poezie a bohové (1920) je zcela zjevně z Lovecraftova pera a „je obtížné si vůbec představit,“ píše Joshi, „čím ta paní mohla přispět.“ Text napodobuje styl lorda Dunsanyho a sekvenci volným veršem odcizila Anna básnířce Elizabeth Jane Coatsworthové (1893-1986). Jen dodejme, že HPL měl autory volného verše za „nesourodou hordu hysterických, slabomyslných rapsódů, jejichž hlavní zásadou je zaznamenávat své momentální nálada v beztvarých obrazech beze smyslu, co je napadnou v momentech inspirativního, ne-li epileptického záchvatu“. Měl HPL pravdu? Do vysoké míry; ale poezii „jako takovou“ měl za nejvyšší projev imaginace. Ale s přelomem 19. a 20. století se bohužel její část začala rozkládat. Jako celá kultura. Básník Wilfred Blanch Talman (1904-1986) se s Lovecraftem potkal v srpnu 1925 a dal mu koncept povídky Dvě černé láhve. Zaujatý HPL okamžitě začal dělat změny. Skončil v říjnu a hovorovým jazykem přesvědčivě vyvolal atmosféru až svíravé hrůzy. Další text Hrůza na Martinově pláži je banální plod návštěvy HPL a jeho vyvolené (dlouho spolu nevydrželi) v jednom zvláštním místě zvaném Magnolie v Massachusetts. Stalo se to v létě 1922 a Sonia Greenová tvrdí ve svých negramotně formulovaných vzpomínkách s titulem Osobní život H. P. Lovecrafta, že ji vyzval a ona přes noc stvořila hrubý náčrt, jenž zredigoval. Ve Weird Tales změnili název na Neviditelné monstrum, což Lovecrafta jednoduše urazilo. Sonia psala i banální povídku Ve čtyři hodiny a on hned navrhl změny. Ale Joshi dnes dílo odmítá přijmout do „korpusu“, tak je na konci našeho svazku. Pár míst ovšem připomíná lovecraftovského ducha, a tak pedant Joshi věří, že HPL „přispěl víc, než Sonia tvrdila“. Tento text prvně vyšel teprve roku 1970, tedy dvě léta před její smrtí, a Sunand Tryambak Joshi je názoru, že existuje jenom hrstka lidí ochotných se věnovat současně revizím a vlastní produkci. Lovecraft byl výjimka. Šlo mu o ekonomické přežití. Neměl ani středoškolský diplom, ani průpravu k práci úředníka, i námezdně upravoval. I učebnice psychologie (1920) a špatné verše jejich autora Davida van Bushe. Ale HPL si účtoval pošetile nízké sazby, ač dřel na revizích tak svědomitě, že mu nezbyl jiný čas. Koncem života byl v USA čímsi jako u nás Ladislav Klíma a v letech 1927-36 psal drcen systémem už sotva povídku ročně - a věnoval se 20 revizím a spolupracím. Jak s nováčky, tak s veterány. V poslední dekádě byla hlavní platící Hazel Healdová (1896-1961) a pomáhal i starým a handicapovaným, povzbuzoval je. Dokonce i tenkrát, když odhalil, že se nebudou schopni zlepšit. Napsal: „Potřebují, aby jim poslední léta prosvětlilo pár slunečních paprsků.“ I proto je chován v úctě. Ty revize nesvědčí o literární velikosti (Dostojenského), ale o lidskosti. - Vedle svazku Hemživý chaos vyšla česky Lovecraftova Smyčka Medúzy, druhá část téže antologie. Dokazuje, že snad nebylo od zrodu psaní spisovatele, který by se revidování věnoval stejně oddaně a skromně. Ty povídky vyšly pod jinými jmény a on nic neprozradil. Pravda je sice teď na hladině, ale úsilím pana Joshiho, který v obou knihách komentuje 32 příběhů-kooperací. Nástin povídky Smyčka Medúzy je od Zealie Bishopové a HPL horor dopsal mezi květnem a srpnem 1930. Belknap Long opět pořizoval strojopis, jenže teď předlohu nerozluštil. Ne všude: vypadly celé věty. I proto Weird Tales text odmítl. Podobně jako Pahorek jej přepracoval až August Derleth a původní verze byla zveřejněna teprve roku 1989. Jako u více raných Lovecraftových textů vadí u Smyčky přemíra nadpřirozena, ale jistě ne narážky na Lemurii, hrdiny Jorise-Karla Huysmanse (1848-1907) z Naruby (1884) a Dole (1891); odkazy na Goyu a malíře Aubrey Beardsleyho (1872-1898) a Henry Fuseliho (1741-1825) proslaveného Noční můrou (1781). - Děj Smyčky se ovíjí kol v hrobě žijících vlasů a okolo portrétu Medúzy, který nesmí být narušen, nebo propukne kataklyzma. - Rovnoprávněji než se Zealií probíhala spolupráce s pulpovým řemeslníkem Henry S. Whiteheadem (1882-1932), kterého dokonce navštívil na Floridě. V květnu a červnu 1931 tu psali Past. V dopise objeveném Joshim říká HPL, že sám stvořil střední část textu, ale vše revidoval a „úplně přepracoval“. Přesto vyšla Past pod Whiteheadovým jménem. Joshi dnes míní, že Lovecraft psal „jen“ poslední ¾ díla. Bohužel k sobě styly obou tvůrců až křiklavě nepasují a žoviálně konverzační expozice zhurta přejde v dlouhé odstavce typické absencí dialogů. S dialogy měl samotářský Lovecraft stálý problém. Redaktor časopisu Strange Tales Harry Bates ho vždy odmítal, zde však naletěl a netušil, že bere jeho text pod Whiteheadovým jménem. V březnu 1932 tak vyšel jediný Lovecraftův příspěvek v jeho magazínu, než tento zkrachoval. - Existuje i další Whiteheadova povídka s podezřením na účast HPL, ta ale není prokázána stoprocentně (Joshi je akurátní). Příběh se jmenuje Pohmoždění (1946), patrně vyšel upraven Derlethem, což byl ovšem mystifikátor. I vlastní (a dobrou) práci Tis na hřbitově léta vydával za dílo Josepha Sheridana Le Fanu. - Kuriozitou je spolupráce s literárně nemotorným okultistou Williamem Lumleym (1880-1960), jenž psal Deník Alonza Typera nalezený po jeho záhadném zmizení. Náš svazek původní dílo schválně tiskne vedle Lovecraftovy korekce. HPL chtěl Lumleymu určitě udělat radost, protože mu pomohl ke slušnému honoráři. Ba slušnějšímu, než sám tušil. Obchodně obratný Lumley povídku prodal do Weird Tales za sedmdesát dolarů. Jeho „umělecký“ přínos přitom dokazuje leda jeho negramotnost a Joshi se velmi upřímně diví, že vůbec šlo z původního blábolu něco vykřesat. Ale HPL byl na výši. Okultistovi řekl: „Honorář je váš.“ Právě podobné momenty nahrávají představám o tom, že byl gay. Zbytečně!

Výjimečná byla kooperace na příběhu o neviditelném bludišti na Venuši Ve zdech Eryxu (Weird Tales, říjen 1939). HPL jej psal v lednu 1936 s Kennethem Sterlingem (1920-1995), který se zjara 1935 přistěhoval do Providence. A jak přelstít labyrint? - Už to předtím zkusil Edmond Hamilton (1904-1977) v povídce The Monster-God of Mamurth (Weird Tales, srpen 1926) líčící nitro neviditelného objektu na Sahaře; Sterlingův nástin je však jiný příběh a HPL ho úplně přepsal. Výsledek? Excelentní horor. I na mne kdysi zapůsobil. Párkrát jsem ho taky předčítal nahlas (dítěti); ale první české vydání s ilustracemi Káji Saudka o Sterlingovi mlčí.

S Duane W. Rimelem (1915-1996) psal Lovecraft dvě působivé povídky Strom na kopci (1934, zveřejněno 1940) a Vyzdvižení z hrobu (1935, zveřejněno 1937). Rimelova další hříčka Aphlarova magie (jaro 1937) je Joshim sunuta jen mezi dodatky: Lovecraftův přínos je prý minimální. Strom na kopci zachytil - Lovecraftovými vlastními slovy - esenci podivnosti, ke které přidal „pár užitečných emendací“, aby „zesílil finále“, a Joshi míní, že ze tří kapitol povídky psal HPL tu poslední. Jen je zvláštní, že Duane Rimel už za 60 dalších let života nic podobně působivého nevytvořil. Co se týče 5 povídek ze spolupráce s Hazel Healdovou, dáma vždy vysnila zárodek zápletky a nic nepublikovala: jde o texty Muž z kamene, Okřídlená smrt, Hrůza v muzeu, Z hloubi eonů a Hrůza na pohřebišti a i pan Joshi je přesvědčen, že psal HPL ryze na podkladě synopsí. Výsledek prodchnul jeho styl a Muž z kamene byl díky Hugu Gernsbackovi (1884-1967) uveřejněn roku 1932 v říjnovém čísle Wonder Stories. Sen dětí, že zkamení, tu má vědecké ospravedlnění. Okřídlená smrt se vynořila ve Weird Tales v březnu 1934 a později Lovecraft (i bez kalkulačky) tvrdil, že ji napsal „z 95 procent“. Je to bizarní story o mouše, která se máčí v inkoustu a tělem píše vzkazy lidskou řečí, neboť má mysl nebohého muže. V případě Hrůzy na pohřebišti vkliňuje S. T. Joshi zrod do let 1933-34. Jen kus příběhu je vyprávěn slangem burana, který možná paroduje podobnou řeč v klasické Hrůze v Dunwichi. I v extravagantní Hrůze v muzeu (Weird Tales) uměl HPL parodovat sám sebe. Pohrál si přitom s voskovými figurínami a jde o rozpustilý pastiš na Volání Cthulhu i Pickmanův model. Jenže psal dle synopse tak chabé, že ji „takřka celou zahodil“. - Tvůrce Supermana Jerry Siegel ještě o Lovecraftově autorství nemohl nic tušit, i píše: „Ani sám Lovecraft by neuměl překonat groteskní scénu, kdy na hrdinu vyskočí tvor z jiné dimenze!“ Nejlepší z pětky pro paní Healdovou je Z hloubi eonů. Text vznikal od začátku srpna 1933, opět hraničí s parodií, ale ohromí. Hazel přispěla „jen“ vizí mumie s živým mozkem a obecně se v synopsích vrací k motivu brilantně fungujícího mozku vězněného ve zkamenělém, zmrtvělém těle. Mohla být možná sama postižena ochrnutím, ale nikde jsem se o tom nedočetl. Psát každopádně neuměla, což nelze říct o klukovi, s nímž HPL stvořil hned 6 příběhů, Bobu Haywardu Barlowovi (1918-1951). Seznámili se (1931), kdy mu bylo třináct; pak se stal i správcem Lovecraftovy literární pozůstalosti. Napsali Noční oceán, Skolení Monstra, Poklad zvěromága, Zápas, jenž ukončil století (Rukopis nalezený ve stroji času), Spíš moře vyschnou a Kolabující kosmy (1935). O Skolení Monstra psal HPL chlapci v únoru 1933: „Dovolil jsem si měnit mnoho slov, aby se dosáhlo dunsanyovského efektu kombinujícího prózu s poezií. O ten se zjevně snažíš.“ Ale jde o nezralou práci. Tou je i Poklad zvěromága, jenž Barlow stvořil v září 1933. Zápas, jenž ukončil století napsali při první z návštěv HPL u Barlowa na Floridě v květnu-červnu 1934. Pod většinou jinými jmény zde zmiňují takřka 40 osob ochomýtajících se kol tehdejší makabrózní prózy. Boxer Dvouhlavý Bob alias Postrach plání = Robert Ervin Howard. Vynoří se i Belknap Long, Wilfred Blanch Talman, Derleth, Seabury Quinnn, Edgar Hoffmann Price, Forrest Ackerman, Hugo Gernsback, C. A. Smith anebo Abraham Merritt. I Barlowovo Spíš než moře vyschnou (psáno 1935-36) Lovecraft radikálně předělal a sám psal podstatnou část finále. Titul vychází ze slavné Burnsovy básně Má milá je jako růžička (1794). A pak počal dospívající Barlow psát lépe než mistr. To dokazuje Noční oceán, jenž uzavírá náš svazek - a vymyká se všemu, co kdy psal HPL. Všiml si toho i spisovatel Paul Le Farge a název Noční oceán udělal (2017) titulem románu o nejasném vztahu mezi Barlowem a Lovecraftem (česky 2018). Je skličující, že měl tak nadaný žák, navíc talentovaný výtvarně i hudebně, zemřít předčasně. Joshi ve svých komentářích jen letmo zmiňuje Lovecraftovy styky s Henry Kuttnerem (1915-1958) a Robertem Blochem (1917-1994) a zdá se, že neexistuje povídka, na které by s nimi spolupracoval. I když jsou v podezření Blochovi Satanovi služebníci (knižně 1949) anebo rady, které Kuttner obdržel ohledně své Hrůzy v Salemu (1936). I ty určitě ledacos daly. Dvoudílná antologie neshrnuje veškeré, ale podle Joshiho názoru všecky pozornosti hodné Lovecraftovy spolupráce, a to jak anonymní, tak přiznané. „Nedá se popřít,“ míní Joshi, „že se jeho revize a spolupráce kvalitou jeho původní tvorbě nevyrovnají, ale je faktem, že Lovecraft nebyl takřka schopen pustit z ruky rukopis, aniž by se v něm povrtal.

H. P. Lovecraft: Hemživý chaos a další příběhy. Smyčka Medúzy a jiné příběhy. Revize a spolupráce. Uspořádal S. T. Joshi. Přeložili Milan Žáček, Stanislava Pošustová-Menšíková, Richard Podaný, Linda Bartošková. Ilustroval Mikuláš Podprocký. Odpovědní redaktoři Patrik Linhart a Petr Stejskal. Jako 106. a 114. svazek edice Fantastika řízené Martinem Šustem vydalo Argo. 936 stran

(V prodeji: https://www.alza.cz/media/hemzivy-chaos-a-dalsi-pribehy-d5777786.htm?kampan=adwme_eo-a-knihy_dsa_all_obecna_audioknihy---detektivky_c_9062826___602823997101_~143168370928~&gclid=EAIaIQobChMIj930_dCE-gIVTRl7Ch3X-QPbEAAYASAAEgI3tvD_BwE)