Úvaha velikonoční

Lazare, pojď ven! To, co se po tomto Ježíšově zvolání v Betanii odehrálo, zpečetilo jeho úděl. Lazar, ležící už čtyři dny v hrobě, z něj totiž skutečně vyšel. Pro většinu přítomných bylo Lazarovo zmrtvýchvstání dokladem Ježíšova mesiášství. Několik svědků této události se okamžitě rozeběhlo do Jeruzaléma, aby o tom, co viděli, pověděli farizeům a velekněžím. Evangelijní text připouští, že nemuselo jít jen o Ježíšovy odpůrce. Zpravodaji mohli být i ti, které Ježíš oslovil a kteří chtěli, aby se o jeho mesiášském počinu dozvěděly zdejší náboženské autority. Farizeové s velekněžími zprávu vyslechli a neprodleně svolali Nejvyšší radu. Na ní skutečně konstatovali: "Ten člověk činí mnohá znamení." Právě to je však zneklidňovalo. Báli se, že nezakročí-li, "všichni v něho uvěří". A to si nepřáli. Jaká role by pak ve společnosti zbyla na ně…? Evangelista Jan shrnuje výsledek jejich zasedání slovy: "Od toho dne byli smluveni, že ho zabijí."

Soudní přelíčení vedené s Ježíšem v noci na Velký pátek bylo už jen fraškou naplňující tuto úmluvu. Obžalobu přednášeli falešní svědkové a pracovní metodou se stala desinterpretace Ježíšových slov. Takovým způsobem lze usvědčit kohokoli z čehokoli. Cítí-li se být mocní ohroženi schopnými, jednají tak dodnes. Svou nezastupitelnost zdůvodňují "vyšší odpovědností", kterou dokáží nést jenom oni. Ve skutečnosti jim jde o jejich postavení. Ale účelové jednání není cizí ani lidem z opačné strany společenského spektra. I ti dovedou zcela bezohledně využívat možnosti slibující jim prospěch. Zástup, který nutil Piláta vynést nad Ježíšem rozsudek smrti, tak podle evangelistů činil na výslovný popud velekněží. Určitě tak nečinil nezištně. V Bibli se sice nedočteme, čím byl za své skandování odměněn. Jeho předvoj Jidáš však dostal zaplaceno ve stříbře. Na korupci ukazuje i to, že před pár dny zástup Ježíši provolával "hosana", teď volá "ukřižuj"!

Smrtící past sklapla. Mocní dokáží obalamutit bezmocné. A když je využijí, tak je odhodí. Názorně to vidíme třeba právě na vztahu židovských náboženských elit k Jidášovi. Ten je pro ně zajímavý, jen dokud neodvede svou špinavou práci. Pak se od něj distancují. Zástup má pro ně tutéž cenu. Potřebují ho, aby ho indoktrinovali a mohli pak jeho hlas vydávat za "hlas Boží". Jakmile volání "ukřižuj" splní svůj účel, tak kamarádíčkování s ním končí. Naše lidské počínání je vypočítavé, bezohledné a nevděčné. Ježíš vyvedl Lazara z hrobu, ze smrti do života, a je za to poslán na kříž. Taková je podoba námi lidmi zdeformovaného světa! Vtiskujeme mu ji rukou společnou a nerozlučnou, mocní i bezmocní, elita i spodina. Jen jediný této všelidské deformaci vzdoruje. Sílu k tomu čerpá ze své svatosti, ze své jednoty s Otcem. A touto svatostí, která se vyjevuje v lásce, svět formuje. Buď Bohu chvála zato, že tohoto jediného Svatého o Velikonocích vyvedl z hrobu, do něhož jsme ho my nesvatí rukou společnou a nerozlučnou na Golgotě poslali.

Autor je evangelický farář