Píča (na Moravě a Slovensku piča, jinak jste za blbce) je vulgární (proč hned tak ostře?) označení pro ženský vnější pohlavní orgán – vulvu.

České slovo píča souvisí s jinými českými slovy pipina, pindík (penis), polským piczka, srbochorvatským pička a bulharským pička (vše téhož významu jako v češtině), dále slovinským picek, lotyšským pincis, jihoitalským nářečním pizza a anglickým pizzle, vše s významem penis (v angličtině zvířecí p.).

Pro vznik názvu existuje několik ne spolehlivě prokázaných hypotéz. Jedna například staví na společném pi-, což označuje močení (německy pinkeln, anglicky pee - tady se nabízí i peach, tedy broskev, popřípadě broskvička, neboli něžné označení pro probíraný fenomén) a pohlavní orgány. Proti mluví už německý ekvivalent: „die Fotze“. Po "pi" (či) ani potuchy. Další teorie míří až do starověkého Řecka a trojúhelníkové ochlupení spojuje s tvarem hrotu kopí, tedy bodným nástrojem. Stejně nepravděpodobné je spojení s latinským názvem pro straku obecnou (pica pica) a s jejím špičatým zobákem podobným onomu kopí. Jiný výklad odvozuje slovo od francouzského spojení petit chat (vyslovováno „pti-ša“) ve významu „malá kočka, kočička“, které se mělo dostat na Moravu během napoleonských válek. Takto říkali francouzští vojáci tehdejším sexuchtivým domorodkám.

Já osobně fandím francouzské cestě. Jeví se mi jako nejpravděpodobnější zejména kvůli důrazu na zvukovou složku. Vycházet z morfologických či grafických shod a podobenství je příliš akademické. Vzpomeňte si, jak jste vy či vaše děti, známí aj., komolili výslovnost a posléze zápis neznámých slov. Už v češtině vznikaly kouzelné patvary nemající mnoho společného s původním významem slova či sousloví. V případě cizího jazyka je to ještě výraznější.

Tak šťastné a veselé!