6.6.2020 | Svátek má Norbert


FILM: Prázdninová Velká země

20.8.2009

1.

Sami jsme malá země, to už je tak. "Velkou" byl Sovětský svaz, velkou je Čína, byla velkou to i Třetí říše a velkou zemí zůstávají Spojené státy. Otázkou ovšem vždycky zůstává, co vše si kdo pod slovem velký představuje. V létě přinášejí některé televizní kanály vždycky víc westernů a Velká země (1958) je jeden takový "učebnicový"- Nedávno už mu bylo padesát let a stejně tak klasické už ústřední melodii Jerome Morosse. Ne, nikdy jsem nečetl Hamiltonův román, podle kterého byl film natočen, takže porovnání předlohy a její adaptace zůstanete ušetřeni, ale jinak... Počkat, dejte mi především už předem za pravdu, že western vlastně není žánr, ale forma. Že je to opravdu forma, skvěle dokazuje právě tento "biják". Tak jako všecky westerny ovšem, a s tím se smiřme, předvádí všední věci až s nepřiměřeným patosem. Je to však automaticky nedostatek? Samozřejmě ne. A pokud příběh "stojí za to", přiměřený patos nejen neublíží, ale ještě účinek umocní. Což netvrdím jen já, že, a konkrétně Velká země je sice zoufale patetický film, ale...

2.

Hlavního hrdinu McKaye představuje opravdu výborně hrající Gregory Peck, který je obklopen dvěma ženami: Plavovláskou a Tmavovláskou (jak The Big Countryuž to v podobných filmech chodí). McKay je zelenáč. Grenhorn. Na Západ přijel za láskou, kterou předtím poznal při její návštěvě Východu. A je to námořní kapitán.

Teď se ocitá na pomyslném moři prérie. Ale jak! Rovnou odmítne hrát podle zdejších pravidel a neochvějně zůstane věrný těm vlastním, takže zatímco otrkaní honáci očekávají, že se důstojně „legitimuje jako chlap“, nebo se v horším případě nechá (doslova) otrkat koni a skotem, nabít si, McKay ve VELKÉ ZEMI s poklidem odmítne VELKÁ GESTA. Tak.

Mám zkrotit koně, vážení? Dobrá, zkrotím, jo, ale nedemonstrativně. Beze svědků... Tak. A nikomu ani muk. Ani milé!!!

Mám změřit sílu svalů se sokem v lásce, místním předákem (sošný Charlton Heston)? O. K. Změřím, opět ale beze svědků a aniž by to má vyvolená i jen tušila. A ještě dál? Nabízí se logická otázka: Jaký to ale pak má smysl?

3.

Film ji klade, ale nezodpovídá. Ta odpověď zůstává, diváku, na tobě, ale pan McKay v buřince (nebo aspoň zpočátku ji nosí) zdá se být rozhodně mužem, který podstatné dokazuje jen sám a sám sobě, zatímco v očích Plavovlásky i jejího otce se pozvolna etabluje co zbabělý kojot a Pan Nepochopitelný. „Ne, ty nikdy nebudeš ani z poloviny jako můj otec,“ vytkne mu konečně Plavovláska a pro ni to končí. K otci, majiteli ranče Žebřík, naopak odmalička fascinovaně vzhlíží, a to tolik, až jí to fakticky znemožní McKaye milovat. To téma vztahu otce-dítěte ale film rozvíjí i v druhé linii: na scénu vstoupí i rod znesvářený s Plavovlásčiným otcem a ten je představován dalším silným otcem plus jeho tragicky slabošským synem, který se otce velice, ale velice bojí. Bojí se oprávněně. A padouchův syn se stává až anticky tragickým hrdinou, když za úkol dostane cosi, co je od počátku očividně nad jeho síly, a to svést a vzít si Černovlásku. Rozumějte: svést ji, aby se jeho otec (který syna dívce až komicky dohazuje) dostal k "jakýmsi" mokřinám a vodě, která dotyčné náleží...

Nu, nevyjde to. Syn zklame a co víc, zklame tátu dvojnásobně. Ve finále, ve chvíli, kdy má prokázat odvahu v souboji s McKayem (gentlemanský duel na pistole!), se projeví opět jako kojot, ba zákeřný vrah. Chce McKye zavraždit. V tu chvíli ho jeho vlastní otec zastřelí.

4.

Ani tím není téma „rodiče a děti“ vyčerpáno, synem je totiž ve Velké zemi i sám Charlton Heston, a to ve vztahu k „Majorovi“ alias majiteli ranče Žebřík (a otci zmiňované Plavovlásky, po které živelně prahne).

Majorovi Heston oddaně slouží, chvílemi skoro až jako pes, a fakticky se víc a víc stává jeho (v reálu neexistujícím) synem.

Stále hlouběji si však pararelně uvědomuje i Majorovu bezmeznou zaslepenost a to, že honáci se brzy stanou zbytečnými oběťmi sporu obou otců, kteří se k smrti nenávidí. Heston se tomu nakonec vzepře a odmítne Majora následovat do krvavého boje, přičemž i muži z ranče mu zůstanou oddáni. Je to však zvláštní místo příběhu. Teprve tady pochopíme, co všechno vlastně Plavovláska na otci obdivovala.

Ten, i opuštěn všemi, klidně a hrdě ujíždí na koni. Dál. I sám.

Hned v následující sekvenci, která je patrně nejpatetičtější scénou v dějinách westernu, dohoní náhle zlomený (tím) Heston přece jen pána a „otce“, aby oddaně a odevzdaně cválal dál a dál po jeho boku. I ostatní dvojici postupně dojíždějí. Všimněte si, že Heston upírá na starce až psovsky oddaný pohled, ale stařec drží uzdu úplně uvolněně a nepohne za jízdy brvou a na tváři má lehký, ironický úsměv. V co vlastně přešla oddanost zaměstnance ranče Hestona? A je to stále jen symbol synovské oddanosti? Kdeže. Jde o jednoznačný apel na oddanost vojáka k veliteli, a to amerického vojáka, rovnou dodejme. Jenže to má háček. Hestonův pán je major, ale hlavně statkář, a to ještě statkář dvě stě mil od nejbližší výspy civilizace. Právě vzal vědomě právo jen do vlastních rukou. Jako bůh. A Hestonova chvilková vzpoura je tudíž víc než pochopitelná a následující jeho návrat k původní synovské oddanosti otci je možná tím spíš obdivuhodný, i když... Ano, řekněme, že je obdivuhodný i navzdory patosu a rozhodně zvláštně kontrastuje s další, už předchozí vzpourou ve filmu, které se dopustil syn skutečný, totiž ratolest Majorova odvěkého soka. Byl otcem pokořen právě před Černovláskou, která ho navíc ani nechce a nemiluje, načež se otce pokusil uškrtit. Je ovšem slabší. „Jednou tě budu muset zastřelit,“ slíbí táta, a když pak na konci skutečně tiskne kohoutek, tak... „Ale já…" vyrazí. "Ale já jsem tě přece varoval!“ vrhá se s pláčem na synovo tělo a jako orel na scénu shlíží i dál jen sobě oddaný McKay, který to má snadné, když syna ještě nemá a...

A my tam, uprostřed filmu i pochopíme, že Plavovláska jeho vyvolenou nebude, i když to na ni vypadalo dlouho, a při pozdějším jejím setkání s Černovláskou dojde i k polopatickému projasnění postojů. Ne, ne! Plavovláska nemůže milovat muže, za kterého se stydí před vlastním otcem, a Černovláska jí právě to vyčte, načež ji Plavovláska sama pošle McKayem. Jistě. Tady leží i nejnepravděpodobnější scéna filmu.

5.

Ale abych to zkrátil. Jak to celé dopadne?

McKay si vezme za ženu Černovlásku, a to i s mokřinami, a okamžitě zpřístupní vodu VŠEM, vždyť „je to přece velká země“. Pro všechny. „A já nehodlám žít uprostřed občanské války.“

A Hestonovo potenciální sblížení s Plavovláskou, která pozdě lituje ztráty Pecka? Už si ho můžeme leda představovat, do filmu se nevešlo, ale to je dobře. Totálně by ho to přesladilo.

A nenávidící se otcové? Hynou, vážení. Ve finále. V soukromém střetnutí muže proti muži se odstřelí po třiceti letech nenávisti a naprosto zbytečně.

6.

Hezký western? Nu, jak pro koho. Mně se líbil a chtěl jsem tímto "totálním spoilerem" přitáhnout k žánru, promiňte, k formě, i pár dalších lidí. Jestli jsem je naopak odradil, mrzím se na sebe. Moc. „A některé věci musí muž dokázat jen sám sobě,“ říká McKay a nedorozumění s Plavovláskou lze interpretovat různě.

„Už to věděli všichni, že není zbabělcem, jenom já nic! Jenom mně on sám nic neřekl,“ praví nebohá a jistě, je to jasné, stala se obětí hry, prostřednictvím níž se jí McKay zbavil ve prospěch „lepší“ Černovlásky a prostřednictvím níž se zbavil i ženy zatížené otcem ve prospěch ženy bez otce. Zajímavé? Ano, ale hořkým(?) dozvukem je i to, že právě Plavovlásčin otec Major na konci umírá a McKay se zase ocitá „v zajetí“ Černovlásky a jejího zcela zpustlého ranče, zatímco Plavovláska zůstává na nezpustlém Žebříku úplně sama. Počkat, omlouvám se! S předákem Hestonem, který navíc McKaye dávno a naprosto akceptoval…

7.

Závěrem už připomenu jen jednu scénu, s jejíž pomocí tvůrci v náznaku "zilustrovali" sbližování McKaye s Černovláskou.

Je to místo filmu, v kterém si náhle začnou navzájem vyprávět o největších hrůzách vydolovaných z paměti. V první historce, McKayově, jde o žraloky a ukousané nohy muže, který šel přes palubu a jehož „kamarádi“ na palubě vzápětí vsadili peníze napůl na žrouty, napůl na (bohužel pomalý) záchranný člun.

V druhé, ženské historce jde ještě o horší děs. O muže zaživa zastrčeného v mraveništi. Právě zde ovšem režisér ohleduplně „stáhl zvuk“, což je ale navíc míněno i jako zobrazení McKayova náhlého mikrospánku(?), po němž následuje ostrý střih. A Peck se probouzí - v přítomnosti Černovlásky. To místo filmu je vlastně i „němá skrýš“, jejímž prostřednictvím tvůrci až extrémně cudně naznačili, že se ti dva snad - ale právě "mezi záběry" - mohli spolu i vyspat... AŤ už si to tam každý divák dodá podle vlastního založení.

8.

Abych ale nezapomněl na nezbytného Mexičana. I tady je. A tato prostomyslná postavička je McKayovi od počátku oddána, kdo ví proč. Současně zůstává jediným svědkem úmornosti, s níž Quijote-zelenáč-Peck-McKay postupně krotí obávaného hřebce. Současně, pozor, je tento Sancho Panza i dlouholetý Černovlásčiným kamarád, a právě za ním se bystrá dívčina vypraví, když jí přestanou hrát Plavovlásčiny nářky o McKayově zbabělosti, a bodrý Mexikánec promluví a je vyhráno. Inu, klíčový hrdina-klíčová role! Tak božího človíčka- svědka aby jeden pohledal, zásadový McKay ho však, říkám, MUSEL mít, jinak... Jinak by musel promluvit sám a příběh by svým způsobem zkolaboval. Anebo by nepromluvil... a zkolaboval by také.

9.

Titul Velká země je samozřejmě třeba chápat ve smyslu „krajiny pro všechny“, jak už bylo řečeno, s tím, že by se lidské rody neměly svářit. Asi třikrát se ve filmu o „velké zemi“ přímo i mluví a naposled o ní promluví právě Černovláska, ale se smíchem. Snad právě i díky tomu je totální patos oněch slov přece jen odkázán do příslušných mezí.

10.

Ne, není to film, které se ještě točí.

Nic podobného už nenajdete a pro někoho je to snad až kuriozita, nicméně režisér William Wyler byl inteligentní muž, který stavěl situace na hercích a věděl něco o konfliktech. Vyhovovala mu ovšem spíše komorní dramata, kde mohl bezpečněji rozehrát psychologické podtexty. Občas, výjimečně mu studio umožnilo "střihnout si velkofilm", a geniální bylo, že i pak své tradiční "komorní" pojetí zachoval, i navzdory spektakulárnosti. Ta je samozřejmě dnes překonána a ledacos se zdá i zdlouhavé, ledacos by bylo už dnes vystřiženo, nicméně třeba Peckův výkon nelze neobdivovat, jakkoli já tohoto herce zrovna moc mít nemusím a dokáži si na jeho místě představit i Jamese Stewarta. Ano, právě jemu by role seděla, i když... On přece dostal podobnou ve filmu Muž, který zastřelil Liberty Valance.

P. S. Vynikající režisér WILLIAM WYLER (1902-81) přišel do "velké země" Ameriky z rodné Francie v osmnácti letech. Natočil 48 filmů včetně slavných Prázdnin v Římě (1953) a ještě slavnější adaptace románu Lewise Wallace Ben Hur (1959), taktéž s Charltonem Hestonem (v titulní roli). Právě za tuto režii obdržel jednoho ze svých Oscarů, ale známý je i jeho western The Westerner (1940), jeho adaptace prvního románu Johna Fowlese Sběratel (1965), kriminální komedie Jak ukrást Venuši (1966) či muzikál Funny Girl (1968). A mimochodem, s Prázdninami v Římě pojí Velkou zemi nejen herecká účast Gregory Pecka, ale i jistá (podle mne silná) podobnost tmavovlasé Peckovy partnerky Jeane Simmonsové s Audrey Hepburnovou.
Nu, a kdo představoval „zlou“ Plavovlásku? Carroll Bakerová alias žena považovaná tehdy za přímou hvězdnou nástupkyni Marilyn Monroe i Jean Harlow (tu druhou si později i zahrála).

P. P. S. Název dnes už zcela klasická hudební melodie "Another Day, Another Sunset" lze stěží přeložit lépe než Každý den něco zaniká…



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.