Desítky princezen a princů, královen a králů prošly českými filmovými a televizními pohádkami. Ne všichni se nesmazatelně zapsali do paměti diváků, ovšem ti, kterým se to podařilo, se už stali nezapomenutelnými navždy. Jistě mi dáte za pravdu, že každý z dospělých si ponechává v koutku své duše stálé místečko pro pohádku svého dětství a kdykoliv se naskytne příležitost, aby mohl alespoň na oněch devadesát minut do toho svého dětství nahlédnout, nenechá si ji ujít. A měl bych chuť se vsadit, že i u vás - stejně jako u mne - to v životě vyhrává Pyšná princezna!

Měl jsem to štěstí, že jsem se během let poznal téměř se všemi herečkami a herci, kteří v tomto filmu hráli, počínaje Alenou Vránovou a Vladimírem Rážem a konče třeba "rádcem" Karlem Effou anebo "švíckem" Bohuslavem Čápem. Poznal jsem však i některé účinkující, kteří zůstali mnohým divákům utajení. Ale abych to vzal popořádku…

Základem téhle nejslavnější české filmové pohádky režiséra Bořivoje Zemana byla pohádka Boženy Němcové Potrestaná pýcha. Láska a práce napraví pyšnou princeznu Krasomilu, starý král se zbaví špatných rádců, v Půlnočním království je zrušen zákaz zpěvu a všichni milují moudrého a ušlechtilého krále Miroslava - tak lze opsat jednou větou její obsah. Napřesrok tomu bude 60 let, co měl film Pyšná princezna premiéru, a je to už opravdu hodně dávno, co se psalo o tom, že ho jenom v našich kinech vidělo na deset miliónů návštěvníků!

Stejně populární jako film se na desítky let stala i píseň kouzelné květiny o rozvíjejícím se poupátku. Rozvíjej se poupátko naposledy zpívala Iveta Bartošová. Před ní, v době, kdy film slavil první léta úspěchů, vyšla tato píseň na gramofonových deskách v podání slovenské zpěvačky jménem Bea Littmannová, která ji nazpívala v roce 1958 (samozřejmě česky). Mimochodem - o tom, že písničky z filmových a televizních v pohádek mají své nadšené posluchače i interprety, přinesla kdysi nezvratný důkaz akce, jejíž vyvrcholení se uskutečnilo u příležitosti Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech v roce 1997. Rok předtím vydal Supraphon album původních písniček ze starších i novějších filmových pohádek, které se dočkalo výrazného úspěchu: Jednak se tento titul, pojmenovaný právě po písničce z Pyšné princezny, vyšplhal na přední místa hitparády IFPI, jednak se ankety vyhlášené v souvislosti s tímto titulem (Rozvíjej se poupátko) zúčastnilo přes 300 000 posluchačů a diváků, milovníků pohádek. Šlo o anketu "O nejoblíbenější princeznu a pohádkovou písničku ze stoleté historie českého filmu". Samozřejmě, že nejoblíbenější princeznou se stala princezna Krasomila Alena Vránová (druhá byla Popelka Libuše Šafránková a třetí pak "šíleně smutná princezna" Helena Vondráčková).

Teď už ale konečně k některým těm pro vás možná "utajeným", ale jinak známým účinkujícím, kteří se v Pyšné princezně objevili v nepatrných roličkách:

Sám se přiznám, že jsem si teprve po mnoha letech uvědomil, že uhlířovic Madlenkou nebyl nikdo jiný, než dcera Jana Wericha, Jana Werichová (která mimochodem v jiných filmech, ve kterých v padesátých letech hrála, užívala také pseudonym Jana Hálová). Jsem rád, že zde mohu na Janu Werichovou v té malé roli upozornit. Narozdíl od lidí, kteří ji brali jen jako spíš protekční dceru slavného tatínka, já jsem přesvědčen, že to byla velmi dobrá herečka a výborná překladatelka (pro naše divadla přeložila například hru Přišel na večeři a muzikály West Side Story a Loď komediantů). Určitě mohla dokázat víc, kdyby nezemřela tak předčasně. Bylo jí teprve 45 let.

Jana Werichová

Rudolf Cortés

Zatímco Janu Werichovou jste ve filmu třeba poznali, kdo je jeden ze zpívajících dřevorubců, kteří se objeví na plátně v prvních minutách filmu, už nemuselo poznat tolik diváků. Byl jím v té době už náš zpěvák č. 1 – Rudolf Cortés. Jeho hity Kdybych já uměl psát básně, Váš dům šel spát, Nelly Gray aj. si nedlouho po uvedení Pyšné princezny zpívala celá republika.

Jan Antonín Pacák

Třetí jméno, které zde chci připomenout, bude ovšem překvapením pro všechny. Kdo by mohl tenkrát tušit, že se z jednoho z malých pážat, která si v závěru filmu i zazpívají, vyroste jednou populární muzikant a malíř? Jan Antonín Pacák, známý později jako Jeňýk Pacák, se stal akademickým malířem, byl bubeníkem i zpěvákem skupiny Olympic, později dlouholetým členem Banjo Bandu Ivana Mládka. K té roličce v Pyšné princezně se dostal jednoduše – na filmu pracoval jeho otec, známý barrandovský architekt Jan Pacák, a tak si ve filmu zastatovala i jeho maminka.

Nejvíc pohádek, v nichž dobro zvítězilo nad zlem, skromnost nad hamižností a čest nad intrikami a podvody, se objevilo vždy, když nebylo v naší republice vše v pořádku. Upřímně řečeno - z tohoto pohledu už i v letech devadesátých vzniklo pár krásných pohádek. Na straně druhé - je to dobře. Kdo by nesouhlasil s tvrzením, že česká filmová pohádka byla, je a doufejme, že bude pro nás stejně tou nejhezčí pohádkou na světě?

Foto-repro: Jiří Vlasák