David Cronenberg mezi Milanem Kozelkou, Františkem Koukolíkem a Alicí Nellis

V textech nazvaných Semeniště zmrdů a Teteliště zmrdů načrtl Milan Kozelka (3.11.1948-5.10.2014) rozsáhlou satirickou fresku ze světa kultury, byznysu a politiky. Kanadský režisér David Cronenberg je ve filmové satiře ze světa filmového průmyslu Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) s českým performerem kongeniální jak v černém humoru, tak v důrazu na realismus až naturalismus. Kozelka sice připouštěl, že umělecky „realitu posunuje“, avšak s výhradou, že realita sama taková vlastně „latentně je“, takže si prý „ani moc nevymýšlí“. Podobně se Cronenberg dušuje, že všechny absurdně znějící dialogy z filmu Mapy ke hvězdám byly předtím proneseny „v reálu“…

Cronenberg obrázky z Hollywoodu radikálně zredukoval na určitý reprezentativní výsek. (Sledujeme převážně osudy šesti hlavních postav, z toho jedné herecké hvězdy nezadržitelné odkvétající a jedné jinošské superhvězdy.) A šel do hloubky, na dřeň!

Jadrné tituly Kozelkových próz (s výrazem „zmrdi“) se v souvislosti s Cronenbergovým filmem patří zmínit rovněž proto, že v něm tvoří výrazné téma krvesmilstvo, incest. Doslova i přeneseně. Filmař nemůže přijít na jméno „retardovaným, zaostalým produktům“ filmového průmyslu (zejména dílům se slůvkem „Man“ v názvu: Superman, Spider-Man atd.), které vznikají podle neměnných šablon – od scénářů po obsazení. (V české kinematografii s jejími uzavřenými filmařskými partičkami to vcelku asi o moc lepší nebude.) Předvádí absurditu situace, kdy dvanáctiletá hvězda reality show už má za sebou odvykací protidrogovou kúru a rozmarně „cvičí“ nejenom s filmařskými a televizními štáby, ale i s vlastními rodiči (kteří jsou zároveň jejími producenty i manažery, co do výdělku však za ní výrazně zaostávají). Problém je navíc v tom, že rodiče oné hvězdy jsou sourozenci, bratr a sestra. Odtud halucinace, jimiž Benjie trpí. Srdce usedá nad výkřikem, jímž duchy zahání: „Nejsem cvok!“

To, jak „kape na karbid“ Benjiemu, není ovšem nic proti tomu, jak je poznamenána jeho sestra Agatha, která se po sedmiletém pobytu v psychiatrickém zařízení na Floridě vrací do Los Angeles za účelem konečného zúčtování … Herečka Mia Wasikowska v Agathě ztvárnila nádherného anděla zkázy v černých rukavicích. V souvislosti s postavou Agathy se vnucuje termín českého neuropatologa Františka Koukolíka „čistá patologie“. (Nejznámějšího tuzemského neuropatologa, který žel podle vlastních slov do kina už léta nechodí, by Mapy ke hvězdám, hádám, nenechaly lhostejným. Pokud by zde učinil výjimku a do kina zavítal, určitě by nelitoval, ba možná dokonce odcházel s některými novými podněty …)

Děj filmu je zábavný, napínavý, hrůzostrašný. A nepředvídatelný. Jediný detail, který se mi (na základě předchozího Cronenbergova filmu Cosmopolis) podařilo uhádnout dopředu: Jakmile se na scéně – na teenagerovské party – objeví pistole, tušíme, že z ní bude naostro vystřeleno na živý cíl. Zbytek (tj. 99 %) příběhu lze stručně charakterizovat názvem knižního rozhovoru s Františkem Koukolíkem: „Všechno dopadne jinak.“

Z nesčetných fórků (vyjádřeno popkorňáckým termínem: „hlášek“), jež ve filmu zazní, citujme alespoň jeden: „Cukr mě dohání k šílenství.“ To říká, pravda, v Hollywoodu (a ostatně i v českých filmových studiích a hvězdných kuloárech) kdekdo. Pikantní podtón ovšem tato fráze dostává v ústech schizofreničky a pyromanky …

„Město andělů“ (Los Angeles) pojímá Cronenberg jako „město duchů“. Halucinacemi trpí nejenom jinošská superhvězda Benjie, ale i stárnoucí herecká hvězda Havana. Leč také tady zapracovala striktní řemeslná kázeň. Nakonec byly vystříhány všechny sekvence zachycující přeludy, tj. duchy zemřelých, jak společně (bez lidí) bloudí nočními ulicemi Los Angeles. Intuice Cronenbergovi napověděla, že to už by na diváky mohlo být moc, to už by nemuseli takříkajíc „skousnout“. (Jak praví Miloš Forman, film nesmí v žádném případě nudit.)

V nepříliš lichotivém postavení jakési kontrastní předskokanky se tak vůči Cronenbergově satiře ocitla v tuzemských multikinech česká režisérka Alice Nellis s filmem Andělé všedního dne, v němž podobný střihačský zákrok proveden nebyl. Právě na nezáživné „andělské konference“ si diváci, jež tuzemský „předfilm ke Cronenbergovu Los Angeles“ navštívili, porůznu nejvíce stěžují. (Tato výhrada se, zdůrazněme, týká pouze filmu, nikoli Vieweghovy literární předlohy, jež přece jen patří do jiného žánru s jinými zákonitostmi.)

Kozelka, Koukolík, Nellis. Mohl si pro uvedení svého filmu Mapy ke hvězdám v Česku přát Cronenberg příznivější „konstelaci“?