V odpoledních nebo podvečerních hodinách se ulicemi přívětivého českého města prochází manželský pár. Jsou to američtí občané, snad významní sportovci, nápadní svou poněkud tmavší pletí. Idylu však narušuje náhlý zvrat události. Ke zmíněné dvojici přistoupí ostražitý občan, snad člen místního zastupitelstva, a po úvodních dotazech na to, kdo tito lidé jsou a co zde pohledávají, přivolává policistu. Ten však sděluje, že nemůže zatýkat lidi pouze proto, že se procházejí ulicemi města.

Střih: v podvečerních nebo již raně večerních hodinách se uličkami setmělé Buchary prochází manželský pár. Jsou to tehdy českoslovenští občané, nikterak významní, nápadní však světlou pletí a evropským oblečením. Ke zmíněné dvojici náhle přistoupí úplně neznámý místní občan s otázkami: „Kdo jste? Co tu děláte? A kam jdete?“ Poté, kdy se mu dostane žádoucího vysvětlení, ptá se znovu: „Proč nejdete na svatbu?“ A pohodí hlavou směrem, odkud se ozývá jakási hudba.

„Přece nemůžeme jít na cizí svatbu?“ vysvětlujeme. Marně, ani tenhle muž s ní neměl nic společného. Přesto nás přivádí k domu, komusi cosi vysvětluje a pak mizí v uličkách Buchary. Poté se z pozadí vynoří mladý muž vyhlížející jako princ z pohádky Tisíce a jedné noci. Obřadně si klade ruku na srdce, lehce se uklání a zdvořilým tónem pronese: „Ženich vás vítá …“

Co se dělo dál? Vstupujeme do slavnostně osvětleného dvora s dlouhými prostřenými stoly plného slavnostních hostí (muslimů). Vítají nás neobyčejně přátelsky, usazují ke stolu a vybízejí k pohoštění. Po určité době se ptají, zda budeme tančit. Já se mezi ně ráda vmísím, neboť jejich způsob tance mi dovoluje improvizovat krokové variace stejně tak, jak jsem to znala z domova. Manžel však, pln ostychu, odmítá tančit – a v tom je jeho malér. Okamžitě jej obklopí muži. Přicházejí s poháry nejrůznějších (!) nápojů s tím, aby připil tu na štěstí novomanželů, tu na krásu nevěsty, aby měli hodně dětí, aby jejich synové vytvořili fotbalovou jedenáctku, a mnoho dalších a dalších přání, která se utvrzovala jednou sklenkou vína či šampaňského, podruhé vodkou nebo koňakem (měl raději tančit).

Naši hostitelé k nám však byli navýsost zdvořilí a pozorní, takže nás k hotelu doprovodil jeden z nich. Sami bychom tam totiž vzhledem ke stavu manžela po konzumaci pestré sbírky alkoholických nápojů netrefili.