Nikoliv, není tak úplně pasé ten šestidílný svět, jak ho vylíčil Alfred Edmund Brehm (1829 - 1884), alespoň pro mě není a pokusím se vám vysvětlit, proč. Německý zoolog a cestovatel ve svém kompendiu "Život zvířat" popisoval celou živočišnou říši od šelem a opic přes ptáky a plazy, přes ryby a obojživelníky a hmyz až po ježovky a mořské hvězdice. Jistěže hodně cestoval a hodně viděl, takže psal i o vlastních zážitcích a pozorováních, ovšem pan ředitel berlínské zoo taky hodně opisoval od jiných přírodovědců, vypůjčoval si vyprávění z cizích cestopisů a některé barvité historky si prý sám vymýšlel.

Celý soubor, vydaný v pevné vazbě a s množstvím ilustrací, včetně barevných příloh na křídovém papíře ("tabulí", jak se tenkrát říkalo), byl ve své době senzační a drahý. Pro českou vědychtivou mládež byla po nějaké době pořízena v pražském nakladatelství I.L.Kober zkrácená verze, tak zvaný "Malý Brehm", kterou odborně uspořádal prof. Bohuslav Záborský do tří svazků.

Svazek I - Savci (tehdy ovšem "Ssavci") - a svazek III - Plazi, ryby, obojživelníci, členovci a menší živočichové - jsem obdržel k Vánocům 1940 od rodičů jako šestiletý hošík. Někdo nad takovým nápadem by pokrčil rameny: Dárek pro tak malého fakana? Aby si mohl vytrhávat obrázky? Čmárat na stránkách pastelkami? Naštěstí ne, naučil se číst ve čtyřech letech a jako šestiletý četl běžný tíštěný text na požádání i dle své vlastní, rašící čtenářské zvědavosti. Pedagogové vám potvrdí, že u jedináčků, kde notabene je matka učitelkou, se takový projev nepovažuje za nic pozoruhodného. A že kluk v "Malém Brehmovi" ležel? Nedivte se - jenom "Ssavce" doprovázelo 280 vyobrazení a ilustrace k "Plazům": dokonce 574 obrázků a náčrtů!

Jako třeťák jsem už kromě Malého Brehma vlastnil několik desítek knížek: Všechny v té době vydané foglarovky, asi patnáct verneovek - v čele s inženýrem Cyrusem Smithem a novinářem Spilettem z Tajuplného ostrova, taky dobrodružné romány od Běhounka a Trosky... Ve všech těch příbězích hrály svou roli šelmy, hlodavci, kopytníci, plazi, ryby, ptáci, motýli, pavouci, mlži... Jak dobře jsem rozuměl učeným výkladům kapitána Nema! Jak rychle jsem pochopil podezření Patnáctiletého kapitána, že se neocitá v jihoamerické přírodě, ale v otrokářské Africe! Jak samozřejmý byl nápad pojmenovat chlapeckou klubovnu Bobří hráz...

Sbíral jsem brouky a preparoval motýly a maminčiným divadelním kukátkem pozoroval skřivany a poštolku, třepotající se nad strništi, zapisoval svá pozorování do notesů. Odléval sádrou srnčí stopy. Do ruky chytal střevle i raka říčního (Astacus fluviatilis) a po zevrubném prohlížení zase vypouštěl do jejich potoka. Sledoval dráhu škeblí putujících bahnem vypouštěného rybníka. Hraboší labyrint cestiček na posečené louce. Žlutobílé ostrůvky bělásčích vajíček na hlávkách zelí. Zakuklování housenky otakárka fenyklového a zjevení motýlího imaga. A to nepočítám každodenní zkušenosti venkovského dítěte ze dvorků, sadů, stájí a chlívů : psi, kočky s koťaty, slepice, zlostný kohout, kachny, do opatrování svěřené husy, koně a hnízda vlaštovek, krávy a telata, koza s kůzlátkem, čuník vykrmovaný, dobře utajovaný...

Pro zoologii Brehmův "Život zvířat - vylíčení jejich života a vlastností" má už jenom cenu historickou. Pro mne znamenaly tyto dvě knížky základ mého vztahu ke zvířatům a možná i k přírodním vědám vůbec. Později, když v mém okolí někdo horoval, jak "miluje přírodu", jak "bez přírody nemůže žít" a jak mu "příroda pomáhá", zjišťoval jsem při podrobnější konverzaci, že taková osoba o skutečném životě v přírodě nic neví, pouze přejímá klišé, které hezky zní.

Dvě knížky v tmavozelené vazbě s pozlacenými kresbami tygra ve skoku, paviána, požírajícího banán, papouška, sedícího mezi květy orchidejí a krajty, ovinuté kolem kmene... Uprostřed v kruhovém emblému lví hlava... Knihy pozapomenuté, znovu objevené, s trochu rozlepeným hřbetem, z listů nechybí žádný. Vytratil se slabý pach znovunalezené staré knihy, zachráněné před plísní. Vůně dětského poznávání zůstala.

© Petr Kersch, Děčín, červenec 2010