Můj dobrý známý Pepa Kopáček vždycky říkal, že se nevěra nevyplácí. Věděl, o čem mluví. Z jeho konta každý měsíc odtékaly poměrně značné částky na tři různé účty jeho tří předchozích manželek. Ani ta čtvrtá nepatřila zrovna mezi ty skromné. Ale Pepa si dál zahrával s ohněm, jakkoli nás před tím vždy varoval.

Veřejně se většina lidí shodne – partneři by si měli být věrni. Je to hezké a žádoucí z hlediska dětí, společnosti a vůbec. Ovšem soukromě o tom lidé (převážně chlapi) hovoří pochopitelně jinak. Jiná je také praxe.

Ta dívka, která najednou stála v mé blízkosti, to nebyla dívka, to byl anděl. Patřila k těm, o nichž se domníváme, že nebyly stvořeny běžně využívanou lidskou reprodukcí, ale že byly na zem seslány od samotného vládce nebes. Její oblečení bylo na samé hranici nahoty. Ano, v těchto vedrech se nedá jinak.

Jenže těch pár centimetrů látky, která zakrývala její poprsí, dávalo tušit, že broskvová pleť nemá bílých míst a růžové, téměř průsvitné šortečky nepokrytě signalizovaly božský původ. A tahle dívka byla najednou v takové mé blízkosti, která muže přímo opravňuje k tomu, aby překročil obvyklé konvence. A kolem dokola jejích boků vykukovaly lákavé jazýčky tetování. Chceš vidět to tetování celé, zeptala se a špulila decentně smyslně nalíčené rty. Nechci, povídám. Nejsem volný a….

Najednou se její božský výraz změnil. Kde se vzala v jejích ručkách ta spuštěná motorová pila to nevím, vím jen, že s ní mířila …nu však víte kam. Chtěl jsem utéci, ale nešlo to. Naštěstí jsem se probudil.

V kupé 1. třídy pražského rychlíku. V uličce u mého sedadla stálo jakési individuum a sundávalo ze zavazadlového prostoru můj cestovní kufřík. Ano, ten, v němž jsem měl všechny doklady, peníze, platební karty a jiné důležité dokumenty. Co tu děláte, vybafl jsem na ně. Individuum zamumlalo něco jako že hledá svůj kufr a fofrem zmizelo, když zjistilo, že jsem se probral z onoho mikrospánku, zapříčiněného klimatickou pohodou a pravidelnými údery kol železničního vagónu.

Uvědomil jsem si v tu chvíli, jaké jsem měl štěstí. Kdybych podlehl a začal si prohlížet ono tetování celé, byl bych bez kufru. Inu, jak říkával Pepa Kopáček, nevěra se nevyplácí. To ovšem nemusel říkat nám, kteří, jak vidíte, obstojíme v každé situaci.