Musím si přiznat, že moje pozornost a všímavost v zajetí stereotypů a všednodenních rituálů moc netrénuje. Skoro jsem se už spokojil s tím, že správný otec pouští draka, matka maže celozrnné chleby a důchodci se zaklánějí smíchem nad vnuky. Myslím, jednám a dokonce i ty nejpříjemnější věci si odbývám v jakési mentální ospalosti. Svět na jedné straně bobtná složitostí, aby se nám na straně druhé ukázal jako jednoduchý a lehce stravitelný.

Při tom procesu však naštěstí vznikají škodolibé trhliny, které mohou na pozornost blahodárně zapůsobit a na chvíli jí vrátit ztracené sebevědomí.

O jednu takovou trhlinu jsem nedávno zakopl při nákupu v Albertu v Modřanech - vedle portrétu manažera prodejny visel typický poutač plný spokojenosti: půvabná žena se usmívá zpoza vozíku naloženého čerstvými potravinami. Nejznámější marketingová ukolébavka. Sotva jsem o ni zavadil pohledem a zase se otočil k pokladní, která mi ochotně balila žervé. Něco mě ale přimělo podívat se na plakát znovu: Já znám tu ženu tlačící nákup pro celou rodinu! Znám tu tvář jemného půvabu a nejen to – znám i její úžasné tělo.Vždyť je to má favoritka Iveta B., s jejímž cudným úsměvem se setkávám na erotických stránkách met-art.com a watch4beauty.com!

Když si dodatečně vzpomenu na roztomilé sousedství fotografií – vážného šéfa prodejny, s čelem lesklým od starostí, a erotické modelky coby hospodyňky -, musím připustit, že to třeba žádná škodolibá trhlina v běhu světa nebyla. V marketingovém oddělení Aholdu třeba dobře věděli o další aktivitě Ivety B. a spolehli se na to, že spokojení zákazníci Alberta už nepotřebují holdovat erotickým webům. Nebo nad tím mávli rukou a řekli si, že na tom přece nic není, koneckonců, erotika přispívá k domácí pohodě přibližně stejně jako dobrý nákup.

Ať to ale s Ivetou B. a Albertem bylo, jak chtělo, asi uznáte, že já si nemohu dovolit vyvodit z toho sebemenší mravní závěr. Mohu ale s radostí napsat, že slečna s košíkem plným dobrot, která se jediným kliknutím na myšku promění ve smyslnou nymfu, vyvolá ozdravný efekt „zcizení“. Ten nás, aspoň na chvíli, přiměje vnímat realitu pronikavěji, než se po nás chce.